V Evropě přežije jen výroba jakostní oceli, zbytek pohltí Asie, říká šéf Třineckých železáren
Čína, která dnes dominuje světové výrobě oceli, časem zákonitě zpomalí, protože ji dožene vlastní úspěch, upozorňuje šéf Třineckých železáren Roman Heide. Už dnes tam rostou mzdy a země se nevyhne ani nákladným investicím do ekologizace provozů. Pokud v tom ale někdo pro evropskou ocel vidí světlo na konci tunelu, je naivní, varuje Heide. Tento trend bude jednak postupný a sílit bude několik let, jednak se obratem vynoří další asijské státy, které už dnes čekají na příležitost. „Indie je dnes ve stejném bodu jako Čína před dvaceti lety. Kopírují úspěšný čínský model a možná jsou v lecčem i sofistikovanější. A Vietnam? Tomu vše hraje do karet, takže si to může zkazit jen sám,“ říká Heide.
Nemůžeme začít ničím jiným než ostravskou Liberty. V insolvenčním rejstříku se objevil anonymní dopis údajných zaměstnanců, kteří by za partnera upřednostnili Třinecké železárny namísto prozatímním věřitelským výborem vybraného Jaroslava Strnada a jeho společnosti VTM. Zaznamenali jste to?
Zaznamenali. Pro nás to ale není téma. My jsme podali řádnou nabídku a po mediálním vyhlášení vítěze jasně deklarovali, že závěry výběrového řízení respektujeme. Tím to pro nás končí.
Mluvil jsem s několika zaměstnanci a ti o původu dopisu nic nevědí. Někteří ale spekulují, že může pocházet od někoho spojeného s vašimi železárnami nebo s mateřskou skupinou Liberty. Co na to říkáte?
Že to je nesmysl. Skupina Moravia Steel – Třinecké železárny jedná vždy transparentně. Rád využiju tento prostor k tomu, abychom se od toho dopisu mohli distancovat. Obecně takovéto anonymní spekulace považujeme za značně divoké, ale i dost nešťastné.
Insolvenční správce Šimon Peták mi v reakci na anonymní dopis řekl, že si věřitelé vybrali vašeho konkurenta na základě výhodnější nabídky, a to i s ohledem na to, že se zavázal poskytnout výplaty zaměstnancům už za srpen. To sedí?
Naše nabídka byla mnohem komplexnější, takže za mě příliš nedává smysl, abych se vyjadřoval k jednotlivostem. Domnívám se, že kompletní nabídky uchazečů veřejné nejsou, takže těžko srovnávat.
Rozumím, je to vytržené z kontextu, ale přece jen to zmínil insolvenční správce. Takže vám dávám prostor na reakci.
Opravdu nechci konkretizovat takto dílčí část nabídky. Mohu říci, že jsme nabízeli i dlouhodobý výhled, jehož součástí byl také program na záchranu prvovýroby, a tedy většího počtu zaměstnanců. Jak konkrétně vypadá celá nabídka skupiny VTM, netuším. My jsme lepší podat nemohli, nabídli jsme maximum, co šlo.
Člověka ale zarazí, že tradiční společnost z oboru předčí s nabídkou firma, která v oboru přímou zkušenost nemá. Synergie bude mít Strnad zcela jistě menší. Nebo se pletu?
CE Industries už má zkušenosti s tollingem pro Vítkovice Steel, takže v tomto ohledu mají náskok. Ale jak to mají spočítané, netuším.
Zůstaňme ještě u Liberty. Insolvenční správce mluví o tom, že cílem věřitelů je celou společnost prodat. Budete mít zájem?
Na konci listopadu má být zasedání věřitelského výboru, který určí další směr insolvence. Jestli bude snaha podnik prodat, transformovat, nebo zda se najde jiné řešení, se tedy teprve rozhodne. Za mě jako člověka zvenčí dává smysl, aby se Liberty Ostrava prodala jako celek, protože situace, kdy si areál hutě začnou porcovat různé podnikatelské skupiny, je podle mě nejhorší možná. Znamenalo by to ztrátu té značky, know-how i tradice. A v konečném důsledku i ztrátu tisíce pracovních míst a výroby strategické suroviny.
Takže byste nabídku podali?
Budeme to monitorovat, ale vždy záleží na ceně. Je třeba rozlišovat, jestli zájemce podnik hodlá rozvíjet, nebo likvidovat a na jeho místě postavit něco zcela jiného. My bychom chtěli pokračovat v tradici, což ovšem znamená další desítky miliard investic. I tak bude rozjetí prvovýroby nesmírně složité. A to bude muset prodávající zohlednit.
Prvovýrobu vnímám jako provoz vysokých pecí, ale ty už půjde asi těžko rozjet. Nebo se pletu?
Bylo by to spojené s ekologizací. To znamená, že místo vysokých pecí by se dokončila investice do elektrických obloukových pecí, a tudíž by Liberty nevyráběla ani nepoužívala surové železo, ocel by vyráběla pouze ze šrotu. Znamenalo by to, že by například nepotřebovala uhlí, to znamená koksovnu, a tak dále. Takový plán měl vzhledem ke Green dealu už i majitel hutě Sandžív Gupta, ale investici nedokončil. Opětovné rozjetí vysokých peci už nyní opravdu nemá žádnou ekonomickou logiku. Mimochodem, investici do elektrické pece chystáme i my, jednu z našich dvou vysokých pecí následně zavřeme.
Přejďeme tedy do Třince. Naposledy jste dával rozhovor v dubnu a zmiňoval jste, že zatím žádné oživení evropské poptávky necítíte. Jak je to dnes?
Bohužel stále stejné. Stagnuje nám stavebnictví, automobilový průmysl i energetika. Takže momentálně ty vyhlídky skutečně nejsou nejlepší.
A když to srovnáme s obdobím před energetickou krizí v roce 2022?
Jsme určitě níž. Je to dáno špatnou dynamikou evropských ekonomik. Jediný segment, kterému se daří stejně nebo lépe, je výroba kolejnic.
Loni jste vykázali jen mírný zisk zhruba 44 milionů korun. Rok předtím zisk činil přibližně 2,4 miliardy. Tušíte tedy alespoň to, zda letos budete v zisku?
První půlrok byl slabší, než byl náš plán, ale v zisku budeme. To jsem si jist. Detailnější odhady poskytovat nechci, protože to ani nejde. Vše teď rozhodne nástup podzimu. Ukáže se, jak mají odběratelé naplněné sklady, jak optimističtí budou s výstavbou developeři, jakou náladu budou mít automobilky a tak dále. Jasněji bude až kolem listopadu.
Zmínil jste už investici do obloukové pece. Jak jste s přípravou daleko?
Veškeré povolovací procesy už jsou v běhu a dodavatele chceme mít vybraného do poloviny příštího roku. Výstavba by pak mohla začít koncem roku 2026 a hotovo by mělo být o dva roky později. Poté budeme zhruba polovinu oceli vyrábět ve vysoké peci a druhou polovinu v té obloukové.
Na kolik pec zhruba vyjde?
Máme odhady na celkové investiční výdaje na tuto dekarbonizační etapu. Investice zahrnuje obloukovou pec a k tomu veškeré s tím související technologie i infrastrukturu. Celé by to mělo vyjít přibližně na miliardu eur.
Přispěje něco stát nebo Evropská unie?
Věříme že ano. Měli jsme k tomu už schůzky s vládou a zdá se, že je podpoře zatím nakloněna. Příspěvek by mohl být hrazen z Modernizačního fondu. Teď je otázka, jaký podíl to bude. Zatím žádné indicie nemáme a rozdíly jsou i u různých unijních zemí. Kdyby stát kopíroval okolní země jako Německo, tak bychom byli spokojeni. To znamená dotace na 60 procent investičních výdajů. Jasno by mohlo být kolem února příštího roku.
Chystáte mezitím i jiné významnější investice?
Neustále investujeme. V posledních letech jde přitom drtivá většina do dekarbonizace. Hned v pondělí se chystáme zahájit investici do bezemisní železnorudné briketační linky s výrobou briket za studena. Nahradí produkci ocelárenského aglomerátu vyráběného za vysokých teplot, a tedy s produkcí oxidu uhličitého (aglomerát je směs surovin připravených k výrobě oceli nebo surového železa – pozn. red.). Ve výsledku to znamená snížení emisí oxidu uhličitého o 70 tisíc tun ročně. To je ekvivalent průměrných ročních emisí 19 tisíců aut Škoda Octavia. Náklady jsou kolem miliardy korun. K tomu dokončíme odprášení sazeben vysokých pecí.
V posledních letech se v souvislosti s ocelářstvím mluví hodně o Asii, a zejména o čínské nadvládě. Výrobní náklady ale v Evropě jen tak neklesnou, takže konkurovat bude čím dál obtížnější. Změnilo se v tomto směru něco?
Řekl bych že ano. Už se totiž nemluví jen o čínské oceli, ale skutečně o té asijské. Silná je Indie i Jižní Korea a čím dál silnější je také například Vietnam, který má navíc ohromný potenciál. Když mi někdo tuto otázku položí, odpovídám, že Evropa v posledních třiceti čtyřiceti letech do Asie dovezla obrovské množství moderních technologií. A zatímco evropské ocelárny mají už určitý věk, Třinecké železárny například 185 let, asijské provozy mohly vzniknout na zelené louce už pomocí těchto technologií a nových know-how. To je pro ně obrovská výhoda, ze které žijí dodnes.
Roman Heide
- Je absolventem magisterského i postgraduálního studia Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava.
- Po škole působil v Pilsen Steel, Vítkovice Heavy Machinery, nebo například v britské strojírenské firmě Sheffield Forgemasters.
- Do pozice předsedy představenstva a generálního ředitele Třineckých železáren přišel v dubnu 2023 z plzeňské firmy ŠMT, která vyrábí obráběcí stroje.
Myslím, že nadejde čas, kdy se Čína trochu vyčerpá, porostou jí vstupní náklady, zejména na mzdy, a chystá i dekarbonizační investice, to vše ji přibrzdí. Ani pak si ale Evropa neoddechne. Nastoupí zmíněná Indie a Vietnam, které dnes nejsou tolik vidět, byť podle mě neoprávněně. Indie je nyní ve stejném bodu jako Čína před dvaceti lety. Kopíruje úspěšný čínský model a možná je v lecčem i sofistikovanější. A Vietnam? Tomu vše hraje do karet, takže si to může zkazit jen sám.
Co s tím může Evropa dělat?
Moc možností nemá. Dovolím si říct něco nepopulárního, ale domnívám se, že masová výroba oceli v Evropě skončí. Producenti komoditního charakteru, tedy těch s nižší přidanou hodnotou výrobků, v Evropě nebudou mít místo. Jsem přesvědčen, že v nejbližších letech budeme svědky krachu nebo minimálně konce výroby hned několika evropských oceláren. Asie je převálcuje. Naopak kvalitní a jakostní ocel přežije. Mým úkolem je Třinecké železárny v této kategorii udržet.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
