Vale práci! Jak se stát s milionem korun rentiérem s příjmem až 50 tisíc měsíčně?
Mít milion je vlastně z určitého úhlu pohledu za trest. Strategický nákup typu kvalitnější nemovitosti za něj bez masivnější hypotéky neuděláte. Dobře, můžete si držet palce a koupit jedno z aktuálně sedmi nabízených jedna plus jedna v Mostě a věřit, že všechno dobře dopadne. I tak to ve výsledku bude znamenat přinejlepším zhruba devítiprocentní roční výnos brutto a sem tam nějaký ten více či méně plánovaný výlet s vyhlídkou na severočeskou hnědouhelnou pánev s kapkou takového toho abstraktního zlého tušení. Prostě onen model rentiérství, který se tak docela nekryje s tím, co byste od výkladu tohoto pojmu očekávali. Ale proč ne, pořád to s přehledem pokryje třeba loňský růst cen potravin.
Pro domácí banky je váš milion zase naopak příliš velký. Nikdo ho nechce a už vůbec vám z něj nebude platit úrok, který za něco stojí. Abyste využili maximálních sazeb na trhu, které budou někde mezi třemi až čtyřmi procenty, musíte onen milion nasekat na několik dílků, udělat si účty v několika bankách, nainstalovat si hafo aplikací, pročíst hafo podmínek a nakonec zjistíte, že pro těch několik málo procent, která s odřenýma ušima pokryjí inflaci, není důvod dělat tolik povyku. V delším než krátkém období jednoduše platí, že úročení nejlepších spořicích účtů bude v dobrých časech přibližně kopírovat inflaci, ty špatné pak musíte holt přetrpět.
Konečně si na rentu pochopitelně nezaděláte ani tak, že uvěříte některé z reklam na hazard a koupíte si na poště zázračný výherní los. Zároveň ovšem ani neplatí, že byste pro efektivně rentiérský život potřebovali extrémní startovní balík zděděného majetku po příbuzných přes různá kolena. Stačí, pochopitelně s lehkými uvozovkami, nasměrovat peníze do aktiva, které nese pravidelný, relativně vysoký a relativně udržitelný výnos hmatatelně vyjádřený připsanou částkou na konto. Synonymem elegantní renty s rozumným startovním kapitálem mohou být akcie nesoucí tučnou dividendu.
Celá řada investorů přitom ve svých burzovních úvahách s dividendou vůbec nepočítá. Zajímají se primárně o očekávané zhodnocení akcie. Podstatou burzy je přece levně nakoupit a draze prodat. To se ovšem ve výsledku obvykle i kvůli zásadní psychologické nevybavenosti většiny drobných investorů pro obchodování nepodaří.
Vsadit rovnou na dividendovou strategii je tak pro mnohé tou nejlepší prevencí burzovních průšvihů v jejich investorských životech. Ostatně uvažte, že celkový výnos amerického indexu S&P 500 za poslední půlstoletí je zhruba ze třetiny tvořen dividendami, ze zbylých dvou pak plyne ze zhodnocení akcií z indexu.
Teď už zbývá jen zvolit akcie s adekvátně vysokým dividendovým výnosem. Ne, není to triviální výběr, nejde o doly na peníze, musíte být pochopitelně obezřetní. Dividendový výnos se počítá jako podíl vyplacené dividendy a ceny akcie. To nabízí širokou škálu kombinací možných problémů. Vysoký výnos tak může mít třeba akcie skomírající firmy s cenou akcií na bodu mrazu, která zrovna vyplatila svůj poslední výdělek, šéf se sekretářkou zdrhli na Bahamy a za tu trochu peněz si udělají pár hezkých měsíců.
Vysoký výnos ale může být odrazem momentální nepopularity akcie, o kterou se zrovna nikdo nezajímá. Dobrou zprávou přitom je, že dividendové akcie obvykle bývají tak trochu nudné, protože ze své podstaty nevzbuzují vášnivé přísliby rychlých cenových výkyvů, které tak milují spekulanti a meme maniaci. Ale teď už k věci, vybrali jsme pět akcií amerických firem z indexu Russell 3000, které aktuálně v průměru nabízejí dividendový výnos 26 procent.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
