Nejškaredější město Německa skrývá unikát: v mrazech i vedrech zkouší dobíječky pro celou Evropu
Ne do prosluněného Chorvatska, ale do zaručeně nejošklivějšího města Německa vyrážíme elektromobilem Kia EV9. Jakkoliv je Essen krásou nevybavené místo, jednu zajímavost přece jen skrývá. Poblíž hranic s Nizozemskem totiž stojí unikátní laboratoř, ve které E.ON testuje dobíjecí stanice pro elektromobily. Dobíječky musejí ustát nejen extrémní vedra a mrazy, ale i útoky nepřátel čistě elektrického pohonu – vandalů vyzbrojených baseballovými pálkami, noži nebo exkrementy.
Je půl deváté ráno, vlhko, teploměr ukazuje jen asi deset stupňů nad nulou. Na více než 740 kilometrů dlouhou cestu vyrážíme z pražské „Budějárny“ na palubě prvního vlajkového elektrického SUV značky KIA. Přes pět metrů dlouhý koráb o 2,5 tuny, jenž drží titul světového „Ženského auta roku“ 2024, na papíře slibuje dojezd až 563 kilometrů. K němu se nepřekvapivě ani nepřiblížíme. Do vzdáleného Essenu se dopravujeme takřka výhradně po dálnici, kde spotřeba rychle stoupá.
Poprvé stavíme u nabíjecí stanice Ionity kousek za Rozvadovem v německém Wernberg-Köblitzu. Cíl jsme do navigace zadali s předstihem. Vůz si tak sám obstaral předehřev baterie, jenž urychluje následný dobíjecí proces. Ještě před započetím prvního nabíjení je jasné, že nebude ani poslední. Průměrná spotřeba se totiž vyšplhala na více než 32 kilowatthodin na sto kilometrů, což ani u natolik velkého a těžkého vozu zrovna nepotěší.
„Évédevítka“ na druhou stranu umí energii nejen konzumovat, ale také dodávat – elektřinou uloženou v baterii může uživatel dobíjet různé elektrické spotřebiče. V budoucnu má být možné dobíjet i domácnost, případně přispívat do rozvodné sítě. Celkem má baterie kapacitu 99,8 kilowatthodiny.
Ionity nicméně přichystala dalšího smutného smajlíka naší cestě. Ze šesti stojanů totiž hned dva nefungují. „Do akce“ se příliš nechce ani stojanu, který se tváří použitelně. Naštěstí máme na palubě i zkušenějšího kolegu ze Světa motorů. Problém je v těžkém dobíjecím kabelu, který páčí konektor z vozu. Řešení je snadné: dobíjecí „pistoli“ stačí jen nakrátko přidržet, než se v pozici zamkne. „Tankování“ startuje, můžeme na kafe. Za 21 minut jsme dobili z 33 na 85 procent a vyrážíme dál.
Po cestě se stavujeme ještě v Geiselwindu, kde stojí jeden z lepších dobíjecích hubů E.ON. Přístřešek řidiči jistě ocení nejen za deště, i zde se ale setkáváme s nefunkční stanicí. Jedna ze čtyř hlásí poruchu. Zatímco předchozí dobíjecí hub disponoval řadou neobsazených superchargerů od Tesly a dalšími stanicemi Ionity, zde jsou momentálně všechny tři funkční dobíječky obsazené.
Když se místo po pár minutách uvolní, přihlásí se o něj do té doby neviditelný motorista netrpělivě čekající opodál. Zdržení nakonec zabere asi čtvrt hodiny, po které se konečně připojujeme a sami jdeme také dobít energii.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
