Firmám se digitalizace daří, musí se ale ještě zbavit zastaralých technologií. Třeba e-mailů

Co dnes firmy nejčastěji řeší v oblasti IT?

Jan Jaroš (JJ): Je to několik věcí. Jednou z nich je optimalizace byznys procesů. Konkrétní potřeby se liší podle oboru podnikání. Banky potřebují software na to, aby zpracovávaly transakce, vydávaly platební karty nebo obchodovaly na akciových trzích. Energetické společnosti potřebují obchodovat s elektřinou, řídit přenosovou soustavu. Škodovka zase konfiguruje a prodává auta. A tak bych mohl pokračovat. To všechno už si ale firmy dávno vyřešily. V posledních třech až pěti letech se do toho promítá velký tlak na digitalizaci a vytváření digitálních dvojčat ke všemu, co firmy dělají. To znamená digitální dvojče účtu, smlouvy, platební karty nebo i auta. Doba, kdy všichni chodili na pobočku a podepisovali papíry, už je díky tomu dávno pryč.

Co jsou ty další věci?

JJ: Druhá kategorie projektů souvisí s cloudem. Dnes už je cloud standardní součástí infrastruktury a je potřeba do něj migrovat stávající aplikace. Řada firem to vidí jako součást své dlouhodobé strategie. Třeba Pluxee, což je přední poskytovatel zaměstnaneckých benefitů, teď s námi řeší digitální transformaci a přechod do cloudu se všemi aplikacemi a ve všech zemích, kde působí. Pracujeme na tom už druhým rokem a myslím, že to ještě tak další rok či dva potrvá. Třetí velkou oblastí je pak kyberbezpečnost a všechno s ní spojené, protože všichni potřebují chránit svá data a přístup k nim.

Dá se dnes vůbec efektivně chránit před všemi hrozbami?

JJ: Když se někdo skutečně rozhodne ukrást vám data a investuje do toho svůj čas a prostředky, obávám se, že budete muset věnovat hodně úsilí tomu, abyste se ubránili. A je dost dobře možné, že se neubráníte. Možná když to budete vědět dopředu a stihnete všechno odpojit a izolovat. Jenže útočník vám těžko předem nahlásí, že něco chystá. Chránit se ale musíme, to je potřeba.

Co tedy můžeme udělat?

JJ: Největší průšvihy, které se v souvislosti s kyberbezpečností dějí, často nemají nic společného s technologiemi nebo zabezpečením. Jsou o lidech. Je neuvěřitelné, co za informace získáte od zaměstnanců. To pak můžete mít sebelepší software a zabezpečení. Součástí kyberbezpečnosti je proto také školení, prověřování a zkoušení lidí. Občas se musíte přesvědčit, že dělají všechno správně a nevyzrazují citlivé informace nepovolaným osobám.

V jaké fázi digitalizace jsou české firmy? Je rozdíl mezi těmi malými a velkými?

JJ: Nemyslím si, že musí být rozdíl mezi korporacemi a menšími firmami. V korporacích možná mají větší týmy, víc peněz a dobře nastavené procesy. Malé a střední firmy si za sebou zase netáhnou staré IT systémy. Navíc třeba nejsou tak regulované a mají méně lidí, které je třeba školit. Takže digitalizují všichni a každá firma to řeší způsobem, který jí její prostředky a zdroje umožňují.

Co mají v tuhle chvíli firmy obecně dobře zvládnuté a co je naopak ještě čeká?

JJ: V podstatě všichni dnes využívají informační systémy. Jinak se to hodně liší. Vidím tam ale jeden problém, který mají všechny firmy společný. Spousta věcí se pořád řídí a komunikuje přes e-maily. Přes tu strašně starou technologii, která umožňuje jedinou věc. Pošlete spoustě lidem nějaké sdělení, ale vůbec nevíte, jestli si to přečetli nebo to dál řešili. V lepším případě vám všichni odpoví, takže se probíráte desítkami odpovědí a hledáte v tom nějaké informace. Všechno je to navíc absolutně nezabezpečené. Tady ještě většinu firem čeká velký kus práce. Je třeba, aby se zbavily starých technologií a nahradily je novými. Takovými, které jsou zabezpečené a umožní lepší kontrolu reakcí a zpracovaných úkolů.

Čím e-maily nahrazujete vy?

JJ: Máme informační systém postavený na uuBusinessTerritory, kde jsou podle organizační struktury rozdělená přístupová práva. Tam máme všechny informace a na to navázané různé typy úkolů. Takže můžeme sledovat, jestli se konkrétní věc vyřídila. Interně už e-maily vůbec neposíláme, využíváme je jen při komunikaci s okolím, a to už opravdu jen z nutnosti a ve velmi omezené míře. Systémy se dají dobře integrovat, takže mohou fungovat i pro externí komunikaci.

Vladimír Kovář ml. (VK): Samozřejmě, pořád hodně záleží, ohledně čeho komunikujete. Nemám problém domluvit si přes e-mail schůzku s někým mimo společnost, ale odřídit projekt bych v tom prostředí opravdu nechtěl. Přesto se to pořád v mnoha firmách děje.

A co zapojování umělé inteligence do firemních procesů?

VK: To je teď další velká výzva pro všechny, protože každá společnost má data. A ta bude třeba integrovat do něčeho, s čím bude AI schopná spolupracovat. Jedna věc je tedy datová analýza a integrace, ta druhá pak bezpečnost. Bude třeba ošetřit, abyste se s pomocí AI rychle dostali k datům, ke kterým máte práva, a naopak se nedostali tam, kam nemáte. Celkově bude třeba změnit myšlení a přístup. Společnosti si musí zvyknout, že dřív zaměstnávaly lidi, teď budou zaměstnávat stroje.

Co to bude znamenat?

JJ: V mnoha aspektech budete mít dalšího člena týmu. I stroj pořád musíte všechno naučit. U lidí už jsme zvyklí, že nového zaměstnance je třeba proškolit. Někdo mu pak zadává práci, kontroluje výstupy, platí ho. A s umělou inteligencí to bude stejné. Budete ji muset všechno naučit, pravidelně kontrolovat, jestli dělá věci správně, a také ji zaplatit. Není to levná záležitost, provozní náklady na AI jsou hodně vysoké. Před čtyřmi roky jsme se bavili, že umělá inteligence je sedmým až desátým členem týmu. Dnes se všeobecně říká, že je čtvrtým členem. Když máte rozpočet, tři čtvrtiny jsou náklady na lidi a čtvrtina na AI. To je spousta peněz. Takže to není o tom, že ji dáme všude, ale jen tam, kde si to budeme moci dovolit a kde pro její využití najdeme „business case“. Musíme zkrátka vědět, jestli se vyplatí. Třeba jestli to pomůže zefektivnit některé procesy nebo ušetřit peníze jinde.

Zákon o kyberbezpečnosti bude nejspíš schválen až příští rok, říká advokátka Vlachová

e15 Cast

Jak dnes AI zapojujete vy?

VK: Zejména teď pracujeme na integraci do našich dvou klíčových produktů, což jsou uuBusinessTerritory pro firemní a uuMyTerritory pro soukromé účely. Děje se to na třech úrovních. Jednou je integrace s dostupnými jazykovými modely z trhu, aby bylo při každodenní práci možné využít veškeré dostupné znalosti z internetu. Druhá věc je práce s daty a přístupy k nim. Tam nám AI pomáhá třeba i s programováním a následným testováním.

Co všechno dokáže?

VK: Například když si chcete vybrat některou z komponent naší softwarové architektury, existuje k tomu řada dokumentací. Bez AI nebo jiných pokročilých nástrojů se buď musíte zeptat někoho, kdo se v problematice vyzná, nebo jdete na portál naší znalostní databáze, kde jsou informace pro vývojáře. Když na tohle použijete AI, tak nejenže vám na základě zadání řekne, ze kterých komponent by dané řešení sestavila, ale dokonce to i složí dohromady, připraví náhled a navede vás k dalším krokům.

Zmínil jste ještě třetí úroveň.

VK: To je samotné ovládání systému pomocí AI. Řada věcí, které můžeme udělat pomocí grafického uživatelského rozhraní, dnes spočívá v tom, že vezmete do ruky myš, klávesnici a komponentu ručně editujete nebo vkládáte. My teď pracujeme na tom, aby stačilo nadiktovat nebo napsat instrukce a zbytek za vás udělala AI. Takový AI asistent je pak využitelný i v rámci dalších běžných činností. Třeba když potřebujete najít průnik diářů několika lidí, abyste zorganizovali pravidelné schůzky. Člověku bude taková práce trvat mnohem déle než umělé inteligenci. A úplně stejně jako na pracovní věci se to dá použít i na ty soukromé.

Unicorn začínal jako firma, která vyvíjí řešení na zakázku, nyní primárně prodáváte vlastní softwarové produkty. Proč teď mají firmy větší zájem o produktová řešení?

JJ: O produktová řešení mají zájem dlouhodobě, jen dřív na trhu nebylo tolik produktů. Dnes mají z čeho vybírat. Produkty jsou pro firmy zajímavé, protože už často fungují jinde, takže k nim mají reference, můžou si je vyzkoušet a je to mnohem levnější i rychlejší. U produktů navíc mají garanci, že jsou dobře zabezpečené a někdo je bude dál rozvíjet a aktualizovat, protože je využívají stovky nebo tisíce dalších firem. Také nepotřebují někoho, kdo tomu rozumí natolik, aby vytvořil zadání a následně testoval řešení dodané na míru.

Dřív se nám stávalo, že jsme zákazníkovi nabízeli vývoj na míru, ale přišla konkurence s balíkem služeb a řešení a zakázku vyhrála. Teď tedy investujeme primárně do produktů. Máme na to Unicorn Universe, stavebnici digitálních dvojčat. Můžete si to představit jako stavebnici, kde si klient poskládá konkrétní prvky, které pro svůj byznys potřebuje. Samozřejmě pořád pracujeme na rozvoji, systémy musejí splňovat řadu požadavků. Musejí být určené pro mobily, připravené na integraci s internetem věcí, mít integrovanou AI, běžet v cloudu a podobně.

Vaše působení v zahraničí je také založené na produktech?

JJ: Ano, produkty jsou tam základem úspěchu. Důležité je, že ty, které máme, se dají přizpůsobovat tak, aby vyhovovaly zahraničním klientům. Děláme projekty po celém světě, teď jsme vyhráli i zakázku v Saúdské Arábii. Loňský rok byl celkově velmi úspěšný, podařilo se nám dosáhnout obratu přes pět a půl miliardy korun a expandovat do dalších zemí. To by bez produktů nešlo, protože bychom neměli reference ani reálný produkt, který můžeme ukázat.

Máte za sebou řadu úspěchů, ale loňský rok byl současně dalším rokem s kauzou e-shopu Mamut. Jakým způsobem ovlivňuje váš byznys?

JJ: Dovolím si jen krátkou deklaraci, že Mammoth (společnost, která provozovala e-shop Mamut – pozn. red.) do naší skupiny společností Unicorn nepatří od roku 2006. Přesto se kauzou samozřejmě musíme zabývat a odpovídat na otázky tohoto typu. Přirozeně se na to ptá i řada našich klientů, všichni zaznamenali, že se jedná o velký podvod. A jeho obětí byla také firma Mammoth. Naštěstí se nám daří vysvětlovat, že za to nejsme zodpovědní a jde to mimo náš obor podnikání, což je vývoj softwaru. Mammoth podnikal v jiném oboru, patří do jiné skupiny společností. Neměli jsme mezi sebou žádné závazky ani jsme od společnosti Mammoth neodebírali žádné zboží k pronájmu. Klienti to chápou a stavějí na tom, že jsme pro ně spolehlivým partnerem. Za to jsem moc vděčný.