Každá digitalizace musí vycházet z obchodní strategie firmy. Jinak její přínos nebude odpovídat nákladům

Co je klíčové pro úspěšnou digitální transformaci jakékoliv společnosti?

Zásadní je, aby digitalizační iniciativa vycházela přímo z vedení firmy. Jen tak může mít jasný směr a být pevně propojena s obchodními cíli a strategií. Pokud má digitalizace přinést skutečný posun, nestačí ji vnímat jako technické vylepšení stávajícího stavu. Je třeba přistupovat k celé změně komplexně.

V minulosti firmy často očekávaly, že budou pracovat stejně jako dřív, pouze s pomocí počítače. Takový přístup ale nevede ke skutečné transformaci. Dnes hraje digitalizace klíčovou roli například i v reakci na nedostatek pracovních sil. Firmám umožňuje zjednodušovat procesy, automatizovat rutinní činnosti a efektivněji využívat zdroje. To vše ale vyžaduje jasnou vizi a aktivní zapojení vedení.

S jakými problémy se potýkáte nejčastěji?

Často přicházíme do firem, kde již existuje určitý software, ale je velmi obtížné na něj navázat. Někdy jde o systémy staré i třicet let. Zejména v bankovnictví nebo v pojišťovnictví se stále setkáváme s technologiemi z osmdesátých a devadesátých let. Tyto systémy nahradit je finančně i technicky náročné a jejich integrace do moderního prostředí je velmi složitá.

Proto klientům vždy doporučujeme mít jasnou vizi, a to i pokud je realizace rozdělena do několika fází. Důležité je vědět, kam směřují. Pak si mohou naplánovat konkrétní kroky třeba i na tři roky dopředu.

Na druhé straně se setkáváme s firmami, kde má IT velmi silnou roli a přichází s náměty na implementaci nejmodernějších technologií. I v takovém případě však může chybět provázanost s obchodní strategií nebo s dalšími částmi informační architektury, což může snižovat přínos celého řešení.

IT oddělení je z principu podpůrným článkem obchodní strategie. Digitalizace jako taková je pouze prostředek a neměla by být cílem sama o sobě. Žádná firma nemá v centru své strategie „digitalizovat“. Cílem je rozvíjet byznys a technologie jsou nástrojem, jak toho dosáhnout.

Jak to tedy vypadá, když za vámi někdo přijde?

Ideální je, když firma přichází s jasnou vizí a konkrétní představou o tom, čeho chce dosáhnout. V takových případech můžeme efektivně navázat a pomoci celý záměr realizovat. Vždy přitom vycházíme z bohatých zkušeností ze stovek i mezinárodních projektů a díváme se na řešení v širším kontextu. Nejen z hlediska funkčnosti, ale i z pohledu provázanosti na stávající systémy a datové zdroje.

Jedním z častých problémů totiž bývá chybějící integrace mezi jednotlivými částmi systémového prostředí. Pokud systémy spolu nekomunikují, výrazně to snižuje jejich celkovou hodnotu. V praxi se pak stále setkáváme i s tím, že některé firmy ručně přepisují data nebo dokumenty, ačkoliv by moderní propojení a automatizace mohly celý proces výrazně zjednodušit.

Právě proto se vždy zajímáme nejen o samotné zadání, ale i o to, jak má řešení zapadnout do architektury firmy jako celku. Klademe otázky typu: Jaký je dlouhodobý plán rozvoje? Jaká je struktura systémů a jejich napojení? Odkud budou přicházet data, se kterými máme pracovat? A často právě tyto otázky odhalí, že cesta k cíli bude složitější, než se původně zdálo, protože část systémů není vzájemně propojena nebo chybějí potřebné informace. V těchto chvílích pak hraje roli schopnost navrhnout řešení, které zohlední celý ekosystém firmy a přinese reálnou přidanou hodnotu.

Čím to je, že někdo je vepředu a někdo pozadu?

Roli hraje mnoho faktorů, od firemní kultury přes přístup k inovacím až po ochotu měnit zaběhlé způsoby fungování. Některé společnosti mají odvážné vedení, které aktivně vyhledává nové příležitosti a investuje do modernizace. Jiné se spíše drží osvědčených postupů a změny zavádějí až tehdy, když už nejsou odkladné.

Velký vliv má také technologická historie. Mnohé organizace stále spoléhají na robustní, ale dnes už zastaralé systémy, které se obtížně nahrazují. Tyto firmy jsou často závislé na úzké skupině odborníků, kteří dané systémy udržují v chodu, a ti často míří do důchodu. Modernizace v takovém prostředí vyžaduje velkou míru opatrnosti a plánování.

Nové firmy tedy mají výhodu...

Nové firmy nebo startupy začínají s čistým štítem a mohou od začátku pracovat s moderními nástroji i přístupem. Nemusejí řešit historické vazby, což jim dává větší volnost. To ale neznamená, že jsou vždy úspěšnější. Rozhodující je schopnost skloubit technologii s reálnými potřebami firmy.

Velmi důležitou roli přitom hrají samotní lídři. Zkušenosti ukazují, že míra porozumění digitálním tématům alespoň na obecné úrovni má zásadní vliv na to, jak firma s technologiemi pracuje. Manažeři, kteří sledují vývoj a udržují si přehled, dokážou mnohem lépe formulovat očekávání, rozpoznat příležitosti a také vést změny s větší jistotou.

Někdy se i my ocitneme v roli těch, kdo klientovi doporučují nepouštět se cestou, která sice vypadá moderně, ale není z dlouhodobého hlediska udržitelná. Typicky jde například o návrhy řešení, která jsou izolovaná a nedávají smysl z pohledu celkové architektury. Například klientská zóna bez návaznosti na zbytek systémů. V takovém případě je důležité mluvit i o ochraně investic a o tom, jak se vyhnout zbytečnému předělávání v budoucnu.

Dá se srovnat, jak jsme na tom u nás a v zahraničí?

Česká republika se z hlediska digitalizace nachází zhruba ve středu evropského pole. Například skandinávské země, jako je Finsko nebo Švédsko, patří dlouhodobě mezi lídry. Digitalizace veřejné správy i soukromého sektoru tam pokročila velmi daleko a je pevnou součástí každodenního života. Naopak v některých tradičně silných ekonomikách, jako je Německo nebo Švýcarsko, může být postup pomalejší, zejména v oblastech, kde neexistuje silný tlak konkurence nebo kde převažuje důraz na stabilitu a kontinuitu.

Z mého pohledu ale v posledních letech došlo k viditelnému posunu i u nás. Mám zkušenost s tím, že se firmy i veřejné instituce čím dál častěji aktivně zajímají o digitalizační řešení, investují do infrastruktury a hledají cesty, jak technologie využít pro svůj rozvoj. Potvrzují to i srovnávací data. Například podle indexu DESI se Česko řadí na 12. místo mezi státy EU.

Nakonec ale vždy rozhoduje přístup konkrétní organizace. I v prostředí, které není dokonalé, lze dosáhnout výrazných změn, pokud je uvnitř firmy odhodlání, otevřenost inovacím a schopnost využít technologie strategicky.

Takže do budoucna vidíte Česko spíš optimisticky?

Silným základem pro další rozvoj je kvalitní technické vzdělávání. Například ČVUT, největší technická univerzita v Evropě, vychovává odborníky, kteří významně přispívají k technologickému posunu v praxi.

Zároveň v Česku vnímám větší ochotu ke změnám než v některých tradičních ekonomikách. Firmy jsou často pružnější, otevřenější inovacím a umějí rychleji reagovat. Pokud se technologická kompetence propojí s jasnou vizí, máme velmi dobré předpoklady k tomu být v digitalizaci úspěšní.

To, zda firmy dokážou svůj potenciál skutečně využít, však do velké míry záleží i na konkrétních lidech, a především na tom, jak se vedení orientuje v možnostech, které technologie dnes nabízejí.

A orientuje se?

Rozdíly jsou stále poměrně výrazné. Zatímco mladší generace bere technologie jako přirozenou součást života a většinou se v nich orientuje automaticky, u části managementu to stále není samozřejmostí. Zejména pokud se s technologiemi v profesní praxi dlouho nepotýkali.

Naštěstí se ale situace mění. Vedení firem si čím dál častěji uvědomuje, že orientace v digitálním prostředí je nutná, a sice nejen pro řízení změn, ale i pro správné rozhodování. Nemusí jít o detailní technické znalosti, ale spíše o schopnost porozumět trendům, možnostem a rizikům, která se s digitalizací pojí.

Velkým trendem je umělá inteligence. Je to hračka, nebo ji máme brát vážně?

Umělá inteligence je bezpochyby silný nástroj, ale její praktické nasazení je zatím v mnoha firmách spíše v začátcích. Často se testuje v konkrétních oblastech, například v zákaznické podpoře, analýze dat nebo v automatizaci vybraných procesů. Neznamená to však, že by šlo o „hračku“ – její význam naopak poroste.

Zásadní ale je, aby přínos technologie odpovídal nákladům na její zavedení a provoz. Vzhledem k demografickému vývoji a rostoucím nárokům na efektivitu bude význam technologií včetně AI dále narůstat. Pokud chceme udržet hospodářský růst, musíme zvyšovat efektivitu. A právě umělá inteligence může být jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout s omezenými zdroji.

Obavy o růst jsou spojené i s cenou energií a na ty jsou datacentra a AI poměrně náročné. A jsme zase u inovací. Třeba někdo vymyslí nové reaktory na bázi fúze, které skutečně budou dodávat levnou energii do sítě. Každý vývoj někam vede. Jestli správným směrem, to je jiná věc. Já ale nechci zabředávat do filozofických úvah, jestli člověku není lépe na osamělém ostrově bez elektřiny, mobilních telefonů a internetu. To mi nepřísluší. Většina chce dobře bydlet, jezdit na dovolené, mít pěkná auta, jíst dobré jídlo a tak dále. Proto musejí růst platy a ty by měly růst úměrně ke zvyšování produktivity práce.

Co je pro vás teď aktuální trend?

Firmy dnes čím dál více přemýšlejí o tom, jak technologie skutečně využít. Nejen ke zjednodušení práce, ale i k lepšímu rozhodování. Ať už jde o analýzu dat, automatizaci, nebo o nasazení AI, klíčové je, aby všechny systémy spolu dobře komunikovaly a vytvářely funkční celek.

S tím ale přicházejí i vyšší nároky na ochranu informací a celkové zabezpečení. Práce s daty musí být nejen efektivní, ale i bezpečná. S rostoucí digitalizací roste i riziko útoků, přičemž často rozhodují zdánlivé drobnosti. Nedávný případ firmy ve Švýcarsku, která kvůli kybernetickému útoku musela na několik měsíců přerušit provoz, ukázal, jak zásadní může být například včasné zavedení vícefaktorového ověřování. V jejich případě chybělo jen šest týdnů a útok přišel právě v tomto okně. I to je důvod, proč se této oblasti intenzivně věnujeme.

Michal Štěpánek

Je majitele společnosti Cleverbee, kterou založil v 80. letech ve Švýcarsku a v roce 2001 v Česku. Ve Švýcarsku vyrůstal a studoval na ETH Zürich a University of Zürich.