Novela lesního zákona usnadní zakládání tůněk a poldrů. Klíčový problém změny podnebí ale neřeší
České lesy potřebují dostatek vodních ploch a více druhů dřevin. Jinak tam, kde rostou jen smrky, budou zhruba do šedesáti let kvůli změně podnebí pouze křoviska, varuje partner PRK Partners Jakub Lichnovský. Chystaná novela zákona o lesích napomůže zakládání tůněk, rybníčků či poldrů. U těch, jejichž plocha nepřekročí tisíc metrů čtverečních, totiž odstraní stávající administrativu. Jinak ale změnu klimatu komplexněji neřeší.
Průměrné teploty stoupají a deště se více koncentrují do určitých období a míst. Tím pádem trpíme suchem. Pokud je někde třeba rybník, voda se z něj odpařuje a pomáhá rosit lesní porost. Ten pak lépe překoná období veder a sucha, vysvětluje Lichnovský. „Musíme zrychlit vytváření rybníků a přehrádek. Dnes povolovací proces trvá minimálně pět až šest let. Někdo by si měl sednout nad mapu administrativního postupu a říct si, že pokud chceme postavit rybníky, měli bychom to umět udělat během jednoho roku,“ říká.
Chystaná novela této potřebě částečně vychází vstříc. Zavádí osvobození od administrativních povinností pro vodní prvky do tisíce metrů čtverečních, jako jsou například poldry či tůňky. Taková změna může být důležitým krokem k lepšímu zadržování vody v krajině. „Toto opatření je klíčové, protože nedostatečné zadržování vody je jedním z hlavních problémů našich lesů,“ zdůrazňuje Jakub Lichnovský.
Zároveň ale novela neřeší potřebu investic do lesů a zavádění vícedruhové skladby. „Musíme vysazovat alternativní dřeviny. Jinak se jednodruhové lesy začnou rozpadat,“ říká specialista na komplexní projekty Lichnovský, který je však zároveň i majitelem lesa.
Podle něj by bylo vhodné například podpořit vysazování dřevin stejně jako zakládání poldrů, tůněk a dalších nástrojů k zadržování vody v krajině jednorázovými pobídkami. Zároveň by majitelům odpustil daň z nemovitosti. „Všichni si myslí, že les je zdrojem zisku. Mohu je ujistit, že není,“ zdůrazňuje.
Za pozitivní naopak považuje, že zákon nadále zachovává volný pohyb v krajině, což není ve světě ani zdaleka samozřejmostí. „Česká krajina je laskavá. Je výsledkem lesního hospodaření, které tady zavedla Marie Terezie. Pokud se ale o lesy nebudeme starat, může se to změnit. Třeba ve Francii lesem prostě neprojdete. Je zarostlý, děti se do něj jít bojí a dospělý tam kvůli divočákům nepůjde neozbrojen,“ uzavírá.
