Rozdělení stavebních zakázek mezi více dodavatelů může přinést úsporu nákladů
I když si developeři v Česku potrpí na generální dodavatele, podle architekta Vladimíra Packa je jen otázkou času, kdy se více prosadí rozdělení projektů na menší celky. Tento přístup je oblíbený zejména ve Spojených státech. „I když vidíme, že se jedná o cenově výhodnější službu, která navíc nabízí flexibilitu, tak se v tuzemsku téměř u všech projektů využívá generální dodavatel,“ říká v rozhovoru.
Construction management, tedy rozdělení zakázky mezi více dodavatelů, je v Česku stále nový pojem. Jak vlastně funguje?
V českém stavebnictví to obvykle chodí tak, že stavební firma je generálním dodavatelem, přičemž projekční a manažerské firmy hrají roli technického nebo autorského dozoru v zastoupení investora. Při construction managementu naopak zakázku fakticky realizují, a to právě namísto generálního dodavatele. V praxi ji rozdělí na smysluplné celky podle typu aktivit a poté koordinují stavbu. To, co běžně dělá generální dodavatel interně, jsme v tomto druhém případě schopni pro investora udělat externě.
Není to pro investora komplikovanější?
Naopak to přináší širší možnosti ovlivňovat proces výstavby už od okamžiku práce na projektové dokumentaci včetně kontroly vynaložených nákladů a operativních změn. Navíc šetří i čas a v konečném důsledku i finanční prostředky.
Které projekty se u nás tímto systémem realizovaly?
Je to například revitalizace oblasti okolo Masarykova nádraží, Florentina a Masaryčky pro společnost Penta. V jejím případě jsme měli na starost výstavbu a pomáhali s realizací a rekonstrukcí jednoduchých částí historického nádraží. Dále pak obchodní centrum Nová Karolina v Ostravě nebo Technologický park v Brně.
Co ve státním sektoru?
Ve státním sektoru probíhají zakázky výhradně cestou generálního dodavatele.
Takže se státem nespolupracujete?
Ano, ale ne v rámci construction managementu. Aktuálně se třeba podílíme na výstavbě nového sídla Lesů ČR v Hradci Králové. Konkrétně na tvorbě projektové dokumentace. Půjde o jednu z největších dřevostaveb v Česku. Je ale pravda, že se jedná o veřejnou zakázku, o které se většinou nezajímáme, jelikož je u nich celý proces až příliš složitý.
Velkou část vašich aktivit směrujete k Brnu…
Brno máme velmi rádi. Nyní tu pracujeme například na projektu Nové Zbrojovky, na bytové části směrem k řece Svitavě. Obecně se soustředíme především na větší projekty s investiční hodnotou od 150 milionů korun.
Znamená to, že v Brně se staví lépe než jinde?
Naopak. Situace je v něm velmi složitá. Město se rozvíjí pomalu, protože je velmi těžké v něm něco prosadit. Má jeden z nejstarších územních plánů, který je poměrně nefunkční. Navíc třetina Brna leží v záplavové zóně řek, kde se nedá stavět.
Jak vaše firma K4 vznikla?
Po revoluci jsme s kolegou Milošem Schneiderem, současným obchodním ředitelem, sbírali první pracovní zkušenosti v Rakousku a po návratu v roce 1995 založili vlastní malý architektonický ateliér. Právě v Rakousku jsme měli první kontakt se zakázkami a s tím, že velké projekty dostávají velké týmy. Ty menší ne. A tato zkušenost se nám potvrdila i u zakázky jednoho velkého obchodního centra v Brně, už za společnost K4. To byl jeden z momentů, kdy jsme si řekli, že musíme postavit pořádný, velký tým.
Jak?
Začali jsme naši společnost budovat s vizí, že jen u činnosti architektů, kteří to dotáhnou nejvýše do územního rozhodnutí, nezůstaneme. Přibrali jsme třetího partnera, profesí stavebního inženýra, a měli ambice nabízet naše služby co nejdál do dalších stupňů stavby včetně stavební dokumentace a autorského a technického dozoru. Dnes již máme v Brně v divizi projektování staveb kolem padesáti lidí a v Praze máme dceřinou kancelář se zhruba patnácti lidmi. Pokud jde o projektové řízení, k vlastnímu týmu si najímáme externí odborníky.
Která divize je nyní silnější?
To nelze říci. Obě tyto divize se vzájemně propojují a doplňují a pro naši firmu přinášejí určitou stabilitu. Ta v našem sektoru není a poslední měsíce to jenom potvrzují. Třeba krize v roce 2008 byla krušnou zkušeností. Začínali jsme s construction managementem a kvůli naší nezkušenosti jsme ve firmě měli pouze zaměstnance. A když stavby vlivem krize ze dne na den skončily, měli jsme desítky lidí, pro které nebyla práce. Trvalo nám dva roky, než jsme se dostali opět na nějakou normální úroveň.
Vladimír Pacek
Je architekt a ředitel společnosti K4 Architects & Engineers. Podílel se s ní například na revitalizaci oblasti Masarykova nádraží či na pražské Waltrovce.
