České zbraně patří spíš do muzea nebo do šrotu. Armáda stále čeká na nové tanky a děla
Už dvě desítky let slouží v české armádě nadzvukové letouny Gripen pronajímané od Švédska a šestnáct let brzy uplyne od začátku dodávek kolových transportérů Pandur. Ve své době to byla nejvyspělejší technika, kterou vzdušné a pozemní síly získaly. Jenže dnes už jsou gripeny i pandury v polovině svého technického života. S další výzbrojí je to mnohdy ještě horší. Teprve za dva roky má vojsko dostat první nová bojová vozidla pěchoty CV90. Nahradí dlouhodobě poruchové a v podstatě už muzejní BVP-2, které vyrábělo koncem osmdesátých let tehdejší Československo v sovětské licenci. V podobném stavu je i protivzdušná obrana.
Podceněná bojeschopnost
Nedostatečné investice, které v posledních třiceti letech oslabily armády většiny evropských členů NATO, narychlo dohání současná vláda. Rozhodla mimo jiné o nákupu amerických bojových strojů F-35 poslední generace. Jedná také s Německem o akvizici nejmodernějších tanků Leopard 2A8. Předchozí kabinety pořídily například nové vrtulníky Venom a Viper z USA, komplety Spyder z Izraele pro likvidaci nepřátelských letadel a raket nebo francouzská děla Caesar. Na poslední dva jmenované systémy ale armáda stále čeká.
Problém však nemá Česko jen s technikou, ale i s její obsluhou, tedy s náborem nových vojáků. Nyní jich má přibližně 23,5 tisíce, do deseti let jich ale potřebuje o 14 tisíc více. Místo dvou procent HDP, s nimiž ministerstvo obrany poprvé hospodařilo loni, jsou podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky potřeba nejméně tři procenta. To je asi čtvrt bilionu korun ročně. Například Polsko nebo Pobaltí vynaloží už letos nebo příští rok kolem pěti procent svého HDP.
Podinvestovanost vojska včetně jeho často chátrající nemovité infrastruktury se odhaduje na stovky miliard korun. To je důvod, proč je příspěvek Česka ke kolektivní obraně NATO spíše symbolický. Přinášíme přehled hlavní výzbroje Armády České republiky.
Gripeny mohou stát více
Výčet moderní letecké techniky a systémů není moc dlouhý. Stíhaček Gripen mají vojáci 14, z toho dvě dvoumístné určené k výcviku. To v podstatě stačí na hlídkování a udržování schopnosti pilotů nadzvukové stroje ovládat. Pro odvrácení případného útoku je to málo. Proto vláda podepsala s USA smlouvu o nákupu 24 strojů F-35 i s infrastrukturou za 150 miliard korun, které mohou sloužit například i jako bombardéry schopné nést i jaderné pumy. S tím se ale v případě Česka zatím nepočítá. Země by musela být zapojena do programu jaderného odstrašování, přesněji sdílení těchto zbraní v rámci NATO s názvem Nuclear sharing.
Nad osudem gripenů se už delší dobu vznášejí otazníky. Švédsko nabízí pokračování jejich pronájmu do roku 2035 za vyšší cenu, než jakou je rezort obrany ochoten akceptovat. Požadovaná částka ale nebyla zveřejněna. Roční pronájem letounů nyní stojí 1,7 miliardy korun.
Počet vrtulníků je na hraně
Přebytky rozhodně netrpí ani vrtulníkové letectvo. I když loni převzalo poslední z nových amerických bojových a víceúčelových helikoptér Viper a Venom za 14,5 miliardy korun, ani jejich množství neodpovídá skutečným potřebám vojska. Bitevní vipery jsou čtyři, venomů je osm. Dalších osm olétaných strojů obou typů Česko ještě obdrží.
Bojová vrtulníková základna v Náměšti nad Oslavou disponuje ještě 16 modernizovanými transportními vrtulníky Mi-171š. Vyrobeny byly v Rusku, státní podnik LOM Praha je vybavil západními přístroji. Tyto helikoptéry mohou nést výzbroj včetně bočních rotačních kulometů typu minigun pro vzdušnou podporu pozemních jednotek.
Desítky let staré obrněnce
S výjimkou kolových transportérů Pandur je stav zvláště těžkých pozemních jednotek špatný. Pandury provozuje lehká mechanizovaná brigáda sídlící v Žatci. Aktuálně zvažuje, zda bude přes stovku vozidel modernizovat, anebo vsadí na úplně nové stroje. Brigáda má ještě ve výzbroji čtyřkolové lehké obrněnce Iveco, které mají být také nahrazeny.
O poznání hůře na tom byla ještě donedávna těžká brigáda z moravských Hranic. Její hlavní silou jsou dvě stovky téměř čtyřicet let starých bojových vozidel pěchoty BVP-2, které musejí vojáci neustále opravovat.
Tankové prapory dlouhá léta tvořila třicítka strojů T-72M4CZ modernizovaných v devadesátých letech. Přitom se spekulovalo o tom, že provozuschopných je jen několik. Teprve loni byly doplněny 14 tanky Leopard 2A4, během několika týdnů se má počet zdvojnásobit. Leopardy jsou kompenzací za pomoc Ukrajině, typ 2A4 bude nějaký čas hlavním bojovým tankem české armády.
Těžká brigáda nebude včas
Do konce příštího roku by jich jednotka sídlící v Přáslavicích u Olomouce měla mít celkem 42. Výhledově se ale předpokládá dodávka 77 nejvyspělejších Leopardů 2A8 za přibližně 50 miliard korun. Novou těžkou mechanizovanou brigádu má mít Česko spolu s dalšími zeměmi přichystanou pro případnou aktivaci kolektivní obrany NATO od ledna 2026. Závazek však splní jen zčásti. Například proto, že náhrada vozidel BVP-2 v podobě švédských pásových obrněnců CV90 bude za rok teprve na cestě.
Palebné krytí pozemních sil zajišťuje dělostřelectvo, jež se nachází ve středočeských Jincích. Jeho hlavní zbraní jsou houfnice Dana ráže 152 milimetrů používané bývalou Varšavskou smlouvou. První francouzská děla Caesar ráže NATO 155 milimetrů, která umožňuje střílet mnohem širší škálou munice, má jinecká základna dostat letos.
Sovětské Tři prsty smrti
Podobně jako pásová vozidla BVP-2 patří už delší do muzea připomínající období studené války raketové komplety sovětské výroby 2K12 KUB. Čtyři baterie tohoto systému přezdívaného Tři prsty smrti má protiletadlový pluk ve Strakonicích.
Další zbraní jsou bojové systémy RBS-70 švédské výroby. Těchto malých a moderních protiletadlových zbraní využívá armáda dvaatřicet. V plánu je pořízení mobilní verze na podvozku terénního obrněného vozidla.
Minulá vláda podepsala kontrakt s Izraelem na čtyři baterie kompletů Spyder za téměř 14 miliard korun. Spyder však spadá do kategorie SHORAD, což je zkratka pro protiletadlové prostředky krátkého a středního dosahu. Zařízení dlouhého dosahu, jako je americký systém Patriot, česká armáda nemá. Země je zapojena do projektu evropského Nebeského štítu (European Sky Shield Initiative). Cílem budoucího systému je odhalování a ničení nepřátelských letadel, a především střel dalekého dosahu včetně mezikontinentálních.
