Na pódiu se za roli neschovám. Herec Igor Orozovič popisuje, jak se stal muzikantem

Písničky začal skládat pro originální Cabaret Calembour, který v roce 2009 spoluzakládal, ale v posledních dvou letech už vystupuje s vlastní kapelou a ambiciózním autorským repertoárem, který shrnuje jeho právě vydané debutové album Když chlap svléká tmu. Vedle Igora na něm zpívají i Aneta Langerová, Bára Poláková a Kateřina Marie Tichá a producentem nahrávky byl Filip Jelínek, který působí v J.A.R. a Ilustratosphere Dana Bárty.

„Beru to album jako cestu, jak dostat své písně k lidem. Protože život písní spočívá v tom, že si je lidi poslechnou – a na koncertech se dostanou jen k malému procentu posluchačů. Album navíc písním prodlužuje život. Například v divadle nic takového není možné, představení se nearchivují, je to pomíjivé,“ říká Igor Orozovič.

Jeho první deska Když muž svléká tmu je hodně rozmanitá, písně se liší hudebně, tematicky i náladou. Jak vlastně Igorovy skladby vznikají, píše na základě hudebního motivu, zárodku melodie, anebo je pro něj prvotní inspirací příběh, sdělení písničky? „Skoro vždycky vycházím z textů, je to tak snad v devadesáti procentech případů. Nejdřív je myšlenka, která rozvibruje hudbu. Nemám rád, když se text na muziku jen tak pověsí, sice to jde – na jakékoli tři akordy můžete pověsit slova, ale já se vždy snažím vytvořit dílo, které se skládá z originálního textu a originální hudby. Pak teprve vzniká něco, co už od sebe nejde oddělit.“

Igor je jazykově velmi zdatný, mluví i srbsky, francouzsky a anglicky, ale nikdy ho nenapadlo tvořit jinak než v češtině – a jeho práce s mateřštinou je příkladná. „V populární hudbě je samozřejmě jednodušší pracovat s angličtinou, ale mnohem hodnotnější podle mě je vyjádřit se ve svém rodném jazyce – aby to mělo kvalitu a hloubku a text nebyl jen přehlídkou klišé, která jsme už stokrát slyšeli.“