Nárok na invalidní důchod: stupně, nemoci a jak je posoudit

Jak získat invalidní důchod? Seznam kroků

Invalidní důchod je jedním ze čtyř druhů důchodů fungujících v českém důchodovém systému (spolu se starobním, sirotčím a vdovským/vdoveckým). Slouží jako finanční podpora pro občany, kterým zdravotní stav dlouhodobě brání v plnohodnotném pracovním uplatnění. V závislosti na stupni invalidity (míře poklesu pracovní schopnosti) se dále dělí na invalidní důchod pro invaliditu 1., 2. a 3. stupně.

Nárok na invalidní důchod

Podmínky nároku na invalidní důchod určuje zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Jednou z klíčových podmínek je zjištění invalidity. Nárok na invalidní důchod hodnotí lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) na základě lékařského nálezu, lékařské zprávy a profesního dotazníku. Lékař neposuzuje pouhou diagnózu, ale také:

• zda je zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý,
• jestli narušil tělesné, smyslové a duševní schopnosti žadatele,
• do jaké míry poklesla jeho pracovní schopnost,
• jestli se žadatel může rekvalifikovat a uplatnit v pracovním životě jinak,
• možný vývoj zdravotního stavu a mnohé další faktory.

Kompletní seznam kritérií, na jejichž základě lékař vydává posudek o invaliditě, najdete na webových stránkách IPZS.

Pro uznání nároku na invalidní důchod je nutné splnit ještě potřebnou dobu pojištění. Ta se zjišťuje z období před vznikem invalidity a odvíjí se od věku žadatele.

Tabulka potřebné doby pojištění

U osob starších 28 let se potřebná doba pojištění stanovuje z posledních 10 let před vznikem invalidity. Osoby nad 38 let, které tuto podmínku nesplní, získají nárok na invalidní důchod také v případě, pokud prokážou potřebnou dobu pojištění 10 let v posledních 20 letech před vznikem invalidity. Doba pojištění se nezjišťuje v případě, že invalidita vznikla:

• následkem pracovního úrazu,
• následkem nemoci z povolání,
• před 18. rokem věku.

Poslední podmínkou pro nárok na invalidní důchod je, že dotyčný nedosáhl 65 let nebo důchodového věku (je-li vyšší). Poté má totiž nárok na starobní důchod. U občanů, kteří invalidní důchod již pobírají, je tento důchod po dosažení důchodového věku automaticky převeden na důchod starobní.

Žádost a formuláře

Žádost o invalidní důchod podává sám občan – ideálně po konzultaci se svým ošetřujícím lékařem, který zná jeho nemoci a diagnózy a dokáže tak odhadnout, jestli je nárok adekvátní. Je také možné k tomuto úkonu zmocnit jinou osobu prostřednictvím plné moci (úřední ověření se nevyžaduje). Podání žádosti lze vyřídit u libovolné územní správy sociálního zabezpečení, respektive u jejího kontaktního pracoviště. Příslušná správa sociálního zabezpečení žádost postoupí České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ), která o nároku na invalidní důchod a jeho výši rozhoduje.

O invalidní důchod můžete požádat:

• osobně,
• online přes ePortál ČSSZ (s využitím elektronické identifikace – například datová schránka či bankovní identita).

Sepsání žádosti je časově náročné, před osobní návštěvou úřadu si proto raději rezervujte termín v objednávkovém systému ČSSZ. Uplatnit nárok na invalidní důchod můžete i poštou. Nicméně zaslání formuláře Uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění není řádnou žádostí o důchod a slouží spíše jako zahájení celého procesu. V návaznosti na zaslání formuláře se stejně budete muset dostavit na příslušnou OSSZ. V praxi tedy tento postup není příliš efektivní.

Seznam potřebných dokumentů

K podání žádosti o invalidní důchod budete potřebovat:

• doklad totožnosti,
• doklady o době studia (i v případě, že nebylo dokončeno),
• potvrzení školy o délce studia,
• doklady o době vojenské služby,
• doklady prokazující výchovu dětí nebo péči o děti (rodný list, rozsudek soudu o osvojení či svěření dítěte do péče apod.),
• doklady o dobách pojištění nebo náhradních dobách, které nejsou uvedené v informativním osobním listu důchodového pojištění (například doba evidence u úřadu práce),
• potvrzení zaměstnavatele o výši vyplacených náhrad (u žadatelů, kteří pobírali náhrady za ztrátu na výdělku po pracovním úrazu či nemoci z povolání),
• vyplněný formulář pro výplatu invalidního důchodu na bankovní účet.

Další informace k seznamu potřebných dokumentů a tiskopisů najdete na webových stránkách ČSSZ.

Zákonné lhůty pro vyřízení žádosti

Podáním žádosti začíná proces posuzování invalidity. Ošetřující lékař během něj zpracovává a vydává podklady o zdravotním stavu občana pro potřeby ÚSSZ. Samotné posouzení provádí pouze posudkový lékař IPSZ. Posudek o invaliditě je poté spolu se žádostí postoupen na ústředí ČSSZ, kde dojde k rozhodnutí o nároku na invalidní důchod. Do sedmi dnů od jeho vypracování obdrží posudek také žadatel. Jedná se ale pouze o jeden z podkladů pro rozhodnutí – uznaná invalidita automaticky nevytváří nárok na invalidní důchod.

Zákonná lhůta pro vyřízení žádosti činí 90 dnů. Délka celého procesu se odvíjí od toho, zda má ČSSZ k dispozici všechny potřebné podklady a závisí také na součinnosti ošetřujícího lékaře i žadatele. Rozhodnutí o přiznání či zamítnutí invalidního důchodu zasílá ČSSZ poštou.

Seznam všech hlavních kroků se dá shrnout do následujících bodů:

1. Konzultace s ošetřujícím lékařem
2. Podání žádosti o invalidní důchod u územní správy sociálního zabezpečení (osobně/online)
3. Posouzení nároku ze strany ČSSZ
4. Vydání rozhodnutí

Kolik je invalidní důchod?

Invalidní důchod se skládá ze dvou složek:

• základní výměry,
• procentní výměry.

Základní výměra je u všech invalidních důchodů stejná. Je stanovena jako 10 procent průměrné mzdy. V roce 2025 tedy činí 4660 Kč měsíčně. Procentní výměra je individuální a odvíjí se od délky doby pojištění, příjmů před vznikem invalidity a od stupně invalidity. Počítá se z výpočtového základu, který zohledňuje vaše příjmy v tzv. rozhodném období (začíná rokem, který je bezprostředně po roce, v němž jste završili 18 let, a končí rokem, který předchází roku podání žádosti o důchod). Z těchto příjmů se vypočítá váš osobní vyměřovací základ, který je následně redukován podle stanovených hranic. Výsledný výpočtový základ se využívá k určení procentní výměry invalidního důchodu podle stupně invalidity.

Tabulka výpočtu procentní výměry

Zdroj: ČSSZ, Důchodová statistika

Součtem základní a procentní výměry získáte výslednou částku invalidního důchodu. Přesná kalkulace je poměrně komplikovaná a  ji provádí pouze v souvislosti s řízením o nároku na důchod. Výpočet měsíční dávky ale provedete v naší online kalkulačce.

Tabulka výše průměrných invalidních důchodů v ČR

Plný vs. částečný invalidní důchod

V minulosti zákon rozlišoval plný a částečný invalidní důchod. Tyto termíny se sice v běžné řeči používají i nadále, ale oficiálně již neexistují. Od roku 2010 byl plný a částečný invalidní důchod nahrazen systémem rozlišujícím tři stupně invalidity.

Současná legislativa stanovuje invalidní důchod:

• 1. stupně invalidity,
• 2. stupně invalidity,
• 3. stupně invalidity.

Dříve existující plný invalidní důchod odpovídá 3. stupni invalidity. Částečný invalidní důchod se přeměnil na 1. a 2. stupeň invalidity.

Starý systém s plným a částečným invalidním důchodem byl příliš zjednodušený. Do částečné invalidity spadali lidé s mírnější diagnózou i osoby, které byly omezené mnohem více. V praxi ale obě skupiny měly nárok na stejný důchod. Aktuální systém je v tomto ohledu spravedlivější a spolu s dalšími opatřeními motivuje osoby s méně závažnými diagnózami alespoň k částečnému pracovnímu uplatnění.

Invalidní důchod: stupně, nemoci a diagnózy

Invaliditu definuje IPZS jako snížení schopnosti vydělávat si prací o 35 procent a více z důvodu vážného onemocnění nebo následků úrazu. Zdravotní stav neumožňuje dotyčnému pracovat v současné práci, pro kterou má vzdělání, kvalifikaci, znalosti a získané zkušenosti, případně již nedokáže pracovat v takovém rozsahu a intenzitě jako před úrazem či onemocněním. Tento stav zároveň trvá nebo pravděpodobně bude trvat déle než jeden rok.

Zmíněné tři stupně invalidity vyjadřují míru poklesu pracovní schopnosti – jak je znázorněno v následující tabulce.

Tabulka: stupně invalidity

1. stupeň: nemoci a diagnózy

• Pokles pracovní schopnosti o 35–49 procent

Nejčastěji vyplácený invalidní důchod v České republice. Podle Statistické ročenky z oblasti důchodového pojištění za rok 2024 bylo v loňském roce vypláceno celkem 180 812 invalidních důchodů 1. stupně. Větší část příjemců, zhruba 56,6 procenta, představovaly ženy. 1. stupeň invalidního důchodu je zpravidla určen pro osoby, kterým zdravotní stav sice brání v plnohodnotném pracovním uplatnění, ale stále jim umožňuje vykonávat nějakou formu práce – byť s omezením.

ČSSZ ve statistikách využívá mezinárodní klasifikaci nemocí, kterou stanovila Světová zdravotnická organizace (WHO). Jak vypadají nejčastější nemoci a další diagnózy u 1. stupně invalidity?

• Nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně (M00–M99) – například infekční artropatie, artrózy, dorzopatie, onemocnění svalů, osteopatie či chondropatie
• Poruchy duševní a poruchy chování (F00–F99) – například schizofrenie, afektivní poruchy, poruchy osobnosti, mentální retardace, poruchy psychického vývoje nebo neurotické‚ stresové a somatoformní poruchy
• Novotvary (C00–D48) – zhoubné novotvary (trávicího ústrojí, dýchací soustavy, prsu, močového ústrojí, melanom), nezhoubné novotvary, novotvary in situ
• Nemoci nervové soustavy (G00–G99) – zánětlivé nemoci centrální nervové soustavy, mozková obrna, polyneuropatie a jiné nemoci periferní nervové soustavy, nemoci myoneurálního spojení a svalů
• Nemoci oběhové soustavy (I00–I99): hypertenzní nemoci, ischemické nemoci srdeční, cévní nemoci mozku, nemoci tepen‚ tepének a vlásečnic

Tabulka nejčastějších nemocí a dalších diagnóz: 1. stupeň invalidity

Zdroj: ČSSZ, Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2024

2. stupeň: nemoci a diagnózy

• Pokles pracovní schopnosti o 50–69 procent

Podle statistik nejméně rozšířený stupeň – invalidní důchod pro 2. stupeň invalidity pobíralo k 31. 12. 2024 necelých 80 tisíc osob. Větší část příjemců opět tvořily ženy, i když v menší míře než u 1. stupně (asi 52 procent). První pětice nejčastějších nemocí a diagnóz vypadá stejně jako u 1. stupně invalidity, pouze v mírně pozměněném pořadí – nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně, poruchy duševní a poruchy chování, nemoci oběhové soustavy, nemoci nervové soustavy a novotvary. Dále u 2. stupně invalidity často narazíte na:

• Poranění‚ otravy a některé jiné následky vnějších příčin (S00–T98) – poranění hlavy, krku, hrudníku a dalších částí těla, popáleniny a poleptání, omrzliny nebo otrava léky‚ léčivy‚ návykovými a biologickými látkami
• Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek (E00–E90) – poruchy štítné žlázy, cukrovka, jiné poruchy regulace glukózy a vnitřní sekrece slinivky břišní, poruchy jiných žláz s vnitřní sekrecí, podvýživa
• Nemoci trávicí soustavy (K00–K93) – nemoci jícnu‚ žaludku a dvanáctníku, nemoci jater, nemoci apendixu, neinfekční zánět tenkého a tlustého střeva (enteritida a kolitida), kýly

Tabulka nejčastějších nemocí a dalších diagnóz: 2. stupeň invalidity

Zdroj: ČSSZ, Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2024

3. stupeň: nemoci a diagnózy

• Pokles pracovní schopnosti o 70 procent a více

Stav, který byl dříve označován jako plná invalidita. Podle dnešního rozdělení jde o 3. stupeň invalidity. Pokles pracovní schopnosti je v této fázi nejvyšší, nejméně o 70 procent. K závěru loňského roku bylo v ČR vypláceno téměř 155 tisíc invalidních důchodů 3. stupně, přičemž větší díl připadl mužům (asi 53,6 procenta).

Seznam nejrozšířenějších diagnóz se oproti předchozím dvěma stupňům příliš neliší. Největší část však tentokrát tvoří poruchy duševní a poruchy chování (téměř 40 procent případů). Následují nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně nebo nemoci nervové soustavy. Kromě diagnóz uvedených v prvních dvou stupních invalidity se ve statistikách 3. stupně objevují také následující obtíže.

• Nemoci oka a očních adnex (H00–H59) – onemocnění spojivky, onemocnění čočky, glaukom, nemoci sklivce a očního bulbu, nemoci očního víčka‚ slzného ústrojí a očnice, poruchy vidění a slepota
• Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality (Q00–Q99) – vrozené vady nervové soustavy, vrozené vady oběhové soustavy, rozštěp rtu a rozštěp patra, vrozené vady dýchací soustavy či vrozené vady a deformace svalové a kosterní soustavy
• Nemoci dýchací soustavy (J00–J99) – chronické nemoci dolní části dýchacího ústrojí, nemoci plic způsobené zevními činiteli, hnisavé a nekrotické stavy dolní části dýchacího ústrojí, jiné nemoci pohrudnice, jiné nemoci dýchací soustavy postihující hlavně intersticium

Tabulka nejčastějších nemocí a dalších diagnóz: 3. stupeň invalidity

Zdroj: ČSSZ, Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2024

Tabulka: Invalidní důchod – stupně přehledně