Hudební recenze: Tata Bojs jsou opět ve formě
Tata Bojs patřili již od devadesátých let k nejvíce invenčním tuzemským hudebním skupinám, ať už se to týkalo samotných písní, videoklipů či výtvarně opulentních koncertů. Do historie se „kapela z Hanspaulky“ zapsala zejména trojicí alb Futuretro, Biorytmy a Nanoalbum, schopností přecházet od akustických písniček přes bigbít až po razantní styly jako dub či téměř hip-hop.
Nedílnou součástí byly vždy hravé, ironické či vážné texty převážně z dílny baskytaristy Marka Mardoši Huňáta.
Nyní po pěti letech Tata Bojs přicházejí s novým, v pořadí desátým albem, nazvaným symbolicky Jedna nula, které na výše zmíněnou trojici desek tím nejlepším způsobem navazuje.
Tradiční explozi energie a úderných rytmů pod vedením bubeníka a zpěváka Milana Caise představuje úvodní Holka z plakátu, Zvony nebo skladba 220 travoltů, která zároveň reprezentuje nepolevující stálou schopnost Mardošiho psát vtipné a inteligentní texty.
K těm nejpovedenějším patří jeho Minoritní, v níž trefně poznamenává, že „většina z nás se někdy ocitne v menšině“.
Nechybí tradiční pocta francouzské kultuře, kterou je píseň Tajemství, v níž se druhého hlasu velmi smyslně chopila Emma Smetana, či Kraftwerk in Saint Tropez.
V této skladbě navíc vysekli poklonu svým elektronickým vzorům, stejně jako v písni Spolek holek vzdali hold ženským zástupcům hudební scény, jako jsou Yoko Ono, Suzi Quatro či zpěvačka Šina ze slovenských Longital.
K tvůrčí invenci patří jako obvykle i výrazně výtvarně pojatý obal CD a booklet – byť není jasné, proč pořadí textů v bookletu neodpovídá pořadí písní na albu.
„Snaha se cení, každá únava není vyhoření,“ zpívají Tata Bojs v písni Zvony. Nové album Jedna nula dokazuje, že kapele žádné vyhoření ani po 32 letech existence rozhodně nehrozí – naopak, jsou v autorské formě jako za vrcholných časů na přelomu tisíciletí a v jeho prvním desetiletí.
Vydal: Supraphon Délka: 43 minut Hodnocení: 90 % |
