Kryštof Bartoš odslouží mši za maso. Originální performance BEEF spojuje gastronomii s divadlem
Představte si, že maso z našeho světa úplně zmizelo. Něco, k čemu se větší část společnosti takřka upíná, najednou není. Ve vzpomínce na zmizelou modlu nezbývá než odsloužit za ni bohoslužbu. Ojedinělé a velkorysé spojení divadla a gastronomie nazvané BEEF a postavené na odvážné a do důsledku dotažené myšlence bude po patnáct dubnových a květnových večerů hostit Hala 17 Holešovické tržnice.
V chrámu hodování hosté uctí maso poněkud naruby – až na závěrečné finále výlučně vegetariánsky. BEEF se rozroste do širšího festivalu oslavujícího 130 let od vzniku areálu bývalých jatek, ve kterém dnes sídlí Holešovická tržnice.
Gastroperformance BEEF propojí divadlo s jedenáctichodovou degustační večeří. Když jeden ze spoluautorů projektu, režisér Adam Skala, popisuje, jak myšlenka představení, v němž se jídlo stává náboženstvím, vznikla, začíná tezí o české společnosti, která je podle něj ateistická jen zdánlivě: „Volíme si vlastní bohy a jídlo je jedním z nich. Všechny současné svátky a rituály – a nemyslím jen Vánoce – se točí kolem jídla. Jídlo nás definuje, podléháme identitárním gastronomickým trendům a necháváme jídlo, aby ovlivňovalo náš život,“ poukazuje Skala.
Dějiště: jatka
U zrodu BEEF stála programová manažerka Holešovické tržnice Veronika Svobodová. Než na tuto pozici v roce 2023 nastoupila, působila jako produkční a výkonná ředitelka dnes již zaniklého divadelního spolku Masopust. Kromě toho se podílela také na imerzivních inscenacích Projektu Pomezí. Když spolu s programovým ředitelem Michalem Tošovským vymýšleli, jak oslavy 130. výročí pojmout, svou divadelní minulost nezapřela: „Chtěla jsem nějakým způsobem oživit jednotlivé haly, které jsou pro site-specific nebo právě imerzivní divadlo jako stvořené. Propojení s gastronomií se přímo nabízelo, protože s Holešovickou tržnicí velmi úzce souvisí. Ať už s ohledem na původní využití prostoru, kdy zde byla městská jatka, nebo na to současné – máme tu zeleninový trh v Hale 22, pořádáme pravidelné gastro pop-upy a v letošním roce tu Ambiente a Zátiší Group otevřou své nové podniky,“ vysvětluje Veronika Svobodová.
K realizaci přizvala režiséra Adama Skalu, uměleckého šéfa divadla se symbolickým názvem Maso a velkého milovníka gastronomie a labužníka. Společně oslovili herce Kryštofa Bartoše, který je jedním z nejstarších členů souboru Projektu Pomezí a má tak bohaté zkušenosti s imerzivním divadlem. Současně s Adamem Skalou již spolupracoval na performanci Sanctums, která vznikla pro Lasvit a byla uvedena v roce 2022 na Milan Design Week. V gastroperformanci BEEF, inscenované mši za maso, ztvární velekněze, jenž přítomné provede celým obřadem – jedenáctichodovým menu.
Oslava jídlem
S Adamem Skalou začal původní nápad nabývat konkrétnějších obrysů. Poměrně rychle vznikla představa inscenované večeře.
„Pro mě se jedná o žánrové odvětví, kterému se u nás téměř nikdo nevěnuje. Těch pár výjimek pak k propojení divadla a gastronomie přistupuje velmi zjednodušeně, kdy se ty dvě složky vůbec neprolnou. My je naopak vnímáme jako rovnocenné a neoddělitelné. Pokud bychom vám naservírovali jedno bez druhého, nebude to dávat smysl. Pokrmy jsou integrální součástí celého příběhu, důraz klademe na obojí, a jen dohromady vznikne komplexní zážitek,“ popisuje Adam Skala.
Gastroperformance Beef
Beef se odehraje v patnácti termínech mezi 25. dubnem a 14. květnem, v každém je k dispozici šedesát míst. Vstupenka v ceně 4800 korun zahrnuje inscenovanou jedenáctichodovou večeři spolu s alkoholickými i nealkoholickými nápoji.
Večeře se budou konat v Hale 17, pro niž scénografii vytvářejí Tereza Gsöllhoferová a Eva Justichová. „V rámci udržitelnosti jsme řešili, jak kulisy využít ještě jinak než jen na pár večerů na tři hodiny. Začali jsme proto vymýšlet doprovodný program, který postupně nabobtnal do podoby pop-up festivalu. BEEF je nyní součástí celého programu – tou největší a nejnáročnější, jeho pomyslným vrcholem,“ upřesňuje Veronika Svobodová. Hala 17 se tak od 25. dubna do 14. května promění v místo, kde bude probíhat řada gastronomických a kulturních aktivit, z nichž některé budou návštěvníkům přístupné zdarma. Od tematických přednášek přes interaktivní výstavu týkající se historických i současných podob konzumu až po koncerty hudebníků jako WWW Neurobeat, Republic of Two či Terezie Kovalová.
V hlavní roli: jídlo (a Kryštof Bartoš)
Samotná gastroperformance BEEF ponese prvky imerzivního divadla, stand-upu a vizuální show, o niž se postará nejen scénografie a kostýmy, ale i jednotlivé pokrmy. Prostor Haly 17 Holešovické tržnice se promění v chrám hodování, v němž se jídlo stává náboženstvím.
Adam Skala pojal BEEF jako mši za maso, která má nejen připomenout historii bývalých jatek, ale také klást otázky ohledně budoucnosti stravování. „Představme si, že maso z našeho světa úplně zmizelo. Podobně jako kdysi Ježíš se obětovalo za naše hříchy a odešlo. Mezi lidmi je přítomné pouze jako vzpomínka. Něco, k čemu se neustále upínáme, ale už to nemáme. A my vás nyní zveme na společnou modlitbu či možná lépe řečeno mši za maso. Celé by se to mělo nést v duchu středověkých moralit – duchovních her, během nichž církev přehrávala lidu životy svatých či alegorické příběhy plné morálních ponaučení. Na závěr, poté co celý příběh společně odvyprávíme, se možná staneme svědky zázraku, kdy maso sestoupí zpět k nám na zem,“ odhaluje Adam Skala.
Veleknězem, jenž mši za maso povede, bude již zmíněný Kryštof Bartoš. Ten každý chod představí podobně, jako když ho prezentuje číšník u stolu, ale navíc přidá několikaminutový divadelní výstup, který se k danému chodu bude vázat. V prostoru se spolu s ním budou pohybovat i další performeři a některé situace rozehrávat spolu s diváky. Zda na to přistoupí a zapojí se, však bude záležet zcela na nich – nikdo nebude do účasti nucen. Kdo bude chtít zůstat prostým přihlížejícím a v klidu si vychutnat večeři, bude mít tu možnost.
A maso bude?
Zatímco divadelní část týmu se poskládala vcelku rychle, najít gastronomického partnera se ukázalo jako podstatně tužší flákota k uvaření. Adam Skala, který se jednou nohou v gastronomii pohybuje, zkusil nejprve oslovit spřátelené kuchaře. Narazil však na skutečnost, že neměli dost času na uskutečnění tak komplikované ideje, a také na fakt, že připravit večeři pro šedesát lidí po patnáct večerů není otázka one man show. „Uvědomili jsme si, že k sobě potřebujeme většího hráče. Oslovili jsme Zátiší Group a tam si to naštěstí sedlo hned,“ prozrazuje Veronika Svobodová.
Menu se tak ujal Ladislav Vaníček, šéfkuchař restaurace Mlýnec. Jeho zadáním byla základní kostra, jež popisovala, jak by jednotlivé chody měly vypadat, respektive co by měl divák při jejich konzumaci prožít a jakou emoci by měl daný pokrm vyvolat. Kromě nástinu jídel měl k dispozici i názvy chodů, které následně rozpracoval do finální podoby.
V souladu s výše uvedeným je celé menu vegetariánské – s výjimkou jednoho chodu. Od masa se záměrně po celou dobu odvádí pozornost, aby jej hosté na konci oslavili. Ostatně i název masového chodu – Nanebevzetí – slibuje skutečně intenzivní zážitek. Současně tvůrci zdůrazňují, že by diváci neměli odcházet s pocitem, že jíst maso není správné. Aby naopak dokázali, že se konzumace neobejde bez zabíjení, je součástí jednoho z pokrmů pojmenovaného Nezabiješ živá rostlina. A aby ji člověk mohl sníst, musí ji „zabít“. Inscenační tým tak poukazuje na koloběh života a konzumaci, při níž se smrti nevyhneme. Spíše je potřeba si uvědomit, jaké suroviny, respektive jak kvalitní, do sebe vpravujeme.
Neopakovatelný zážitek
Když se s Adamem Skalou a Veronikou Svobodovou o BEEF bavíme, srší z nich nadšení, přestože je patrné, že nepůjde o jednoduchý projekt. Potvrzuje to i Veronika svými slovy: „Když jsem se snažila naši myšlenku předat ostatním, dlouho trvalo, než jsme došli k pochopení, že jde opravdu o fúzi divadla a gastronomie. Degustační menu, které jsme společně se Zátiším připravili, by bez divadelního vstupu nemělo logiku. Stejně jako by nedávala smysl performance bez té večeře. Společně utvářejí příběh. A byť doufáme, že tohle je jen první z řady podobných gastroperformancí, které uspořádáme, víme, že v téhle konkrétní podobě ji už nikdy nezopakujeme.“
