Severní Bulharsko: Poslední výspa svobody, kde můžete na plážích chodit nazí
Kilometry písečných pláží bez turistů, hotelů a betonu. Pláže, kde si můžete jen tak postavit stan, rozdělat si oheň nebo chodit nazí, protože jste tam sami. Jeden z posledních ostrovů svobody v Evropské unii, kde se zastavil čas – to je severní Bulharsko.
Co jste kdy slyšeli o Bulharsku, tady na severu země zapomeňte, protože zde se život zastavil v dobách pádu komunismu. Na náves Durankulaku, vesničky sedm kilometrů od rumunské hranice, dojedeme ještě po asfaltce, ovšem dál se kodrcáme po rozmlácené cestě. Vítá nás obrovská socha neznámého sovětského vojína.
Hned za ní stojí dvě šedé komunistické budovy. V jedné z nich je muzeum, protože v okolí jsou archeologická naleziště, kde badatelé nacházejí pozůstatky staroslovanských vesnic. Ve druhé šedé kostce sídlí místní knihovna a krčma, naproti v obdobné komunistické obludě sídlí obecní úřad a škola. Žije zde 238 obyvatel a další děti dojíždějí z okolních vesnic.
My se vydáváme děravou cestou kolem pravoslavného kostelíka až k obchůdku s potravinami pana Rumby. Před ním je slunečník se stolkem, kde se místní „strejci“ scházejí každé odpoledne na pivo. Naproti je kamenná zídka, za níž se skrývá naše obydlí – tradiční domeček s verandou a terasou. Patří české rodině, která si ho zde koupila v 90. letech. Tehdy zde byly ceny extrémně nízké. V Durankulaku jsou celkem čtyři domy, které patří Čechům.
Podívejte se na záběry Bulharska z dronu:
České stopy
Jak později zjišťujeme, není to náhoda. Na pláži Durankulak kousek od vesnice totiž stojí pozůstatek československé stopy – zdejší kemp dříve patřil Ostravsko-karvinským dolům a severomoravští havíři se sem jezdili každé léto rekreovat. Však na tu dobu místní vzpomínají jako na zlaté časy. Lidi z vesnice tam měli práci. Teď má kemp nového majitele a je vidět, že to nejlepší má za sebou. Ovšem cedulka s připomínkou havířů zůstala.
Pláž jen pro sebe
Druhý den dychtivě jedeme k moři. Nejbližší pláž – Durankulak – je od vesnice čtyři kilometry. Před námi se otevírá pohled na nekonečnou písečnou pláž. Je zde pár lidí, většinou Bulharů. Kemp a restaurace, kde každý víkend hraje živá hudba. Pokud přemýšlíte, zda si můžete dovolit dát večeři na břehu moře, je to zbytečné. Jakékoli jídlo, včetně čerstvých ryb, vás vyjde do sto korun. A pivo za třicet. Prostě jako doma. Možná i proto později potkáváme starší český pár – babička a dědeček sem jezdili v dobách komunismu a teď sem vozí svoje vnučky. Pro děti je hned u pláže hřiště a kiosek s nanuky. V nabídce mají i tradiční bulharské jídlo – smažené rybičky caca. Nebo pivo značky Zagorka. Ale jinak nic, žádné hotely, promenády či betonová monstra.
