Vetejška: hodonínský agent, který sloužil Francouzům

Měl čtyřiadvacet let a smrt našel v oprátce pankrácké věznice.

Bylo 6. září 1950 a na pražském popravišti vyhasl život Jaroslava Vetejšky – muže, který byl v Hodoníně a Dolních Bojanovicích výraznou postavou protikomunistického odboje. Tento měsíc uplyne šedesát let od jeho smrti, na níž se podle všeho podílela i prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová.

Vetejška v roce 1949 dezertoval z vojny, stal se francouzským špionem a později zastřelil agenta StB Aloise Dyčku. „Nelze na něj ale v žádném případě pohlížet jako na zločince. Jeho činy musíme posuzovat v dobovém kontextu. Ovšem, i když byl kurýr Francouzů, útok na Dyčku zřejmě neměl v popisu práce,“ připouští badatel Petr Mallota z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Nenávidění komunisté

Vetejška se narodil v roce 1926 v Batelově na Jihlavsku jako syn živnostníka. Už tehdy měl vztah k Hodonínu, kde jeho rodina vlastnila instalatérskou dílnu a rodinný dům. Po studiích a krátkých pracovních zkušenostech nastoupil už jako vyučený automechanik u hodonínské firmy Popelka a u Moravských naftových dolů. Brzy ale přišel povolávací rozkaz k armádě. Dvaadvacetiletý Vetejška do ní sice nastoupil, ale uprchl. A s sebou si vzal tři pistole, které ukradl ve vojenských skladech.

„V té době už nežil Vetejškův otec ani jediný sourozenec, sestra Věra. Dílnu převzala matka, ovšem jako členka maloměšťácké buržoazie vedla v podnikání předem ztracený boj s komunistickou stranou,“ uvádí Mallota.

Vetejška cítil k totalitě tuhý odpor a utéct z Československa chtěl ještě před vstupem do armády. O pár měsíců později se už jako hledaný vojenský zběh v Hodoníně setkal s kamarádem Mojmírem Bečkou. Společně plánovali další ilegální přesun na západ.

„Tehdy se Jaroslav napojil na odbojovou organizaci z Dolních Bojanovic, jejímiž vedoucími byli Pavel Hubačka a Josef Pospíšil,“ vyjmenoval badatel Mallota muže, jež do sporu s komunisty vyšli z katolického Junáka a Orla.

21. června 1949 se k partě mladíků přidal i Vetejška. Záhy se odhodlali k první akci: krádeži rozhlasu v dolnobojanovické škole. Neúspěšně.

Poté se ke skupině přidal uprchlík Miroslav Kubičík, s nímž se Vetejška definitivně odhodlal k útěku. Dvojice u Mikulova tajně překročila hranice a po řadě výslechů se dostala až do uprchlického tábora v Salcburku. Tam se mladý Jaroslav oddělil od Kubičíka a skončil v Innsbrucku, kde se setkal se zástupci francouzské tajné služby.

Úkoly pro Francouze

U francouzské rozvědky podstoupil měsíční školení. „Pak ho vyslali se zpravodajskými úkoly zpět do Československa. Stal se z něj agent chodec, čili kurýr. Jako operační prostor mu určili Hodonín,“ vypráví badatel.

Po návratu opět vyhledal staré známé: Bečku a Pospíšila. Stal se lídrem skupiny, ale marně se snažil získat informace pro zahraniční služby. Vetejška proto další přesun za Francouzi odložil. A poněkud změnil zaměření. Čtyři dny před Vánocemi řídil vyloupení skladiště závodní milice hodonínské cihelny, odkud si odbojáři odnesli pět pušek a dvanáct set nábojů. To stejné plánovali i na dalších dvou místech.

Mallota dokonce tvrdí, že chtěli vyhodit do vzduchu dvě cisterny a přepadnout policejní stanici v Dubňanech.

„Patrně si neuvědomovali, že tím na sebe přivolají nebezpečnou pozornost komunistů a znemožní jakoukoli smysluplnou zpravodajskou činnost,“ domnívá se historik.

Vrchol Vetejškova života přišel 4. ledna 1950. Bečka a jeho sestra jej upozornili na dotírajícího poručíka StB Aloise Dyčku. Mallota se domnívá, že mladého odbojáře žádali o spolupráci na jeho odstranění. Neoficiální zprávy uvádějí, že ho původně chtěli unést do zahraničí.

Jenže vše bylo jinak.

Den se chýlil ke konci, hodiny ukazovaly půl osmé večer. Vetejška s dalšími dvěma kolegy postávali u Výstavní ulice, kde Dyčka bydlel. Před domem komunistického agenta vypukla přestřelka, při níž Dyčka zemřel. V těle měl čtyři zásahy.

„Strýc, který bydlel ve stejné ulici jako Dyčka, mi vyprávěl, že slyšel výstřely. Nevěnoval jim ale větší pozornost. Mně bylo tehdy deset let, ale na tehdejší aféru si dobře vzpomínám,“ říká Jiří Horák, který dnes také žije ve Výstavní ulici. Dům, u něhož se střelba odehrála, už je pryč. Na jeho místě stojí trafostanice.

Operace šroubovákem

Vetejška přestřelku přežil. Z akce vyvázl s kulkou v krku.

„Dokonce jsem slyšel, že jeden z jeho kamarádů měl zdravotnický kurz a snažil se mu střelu vytáhnout šroubovákem,“ líčí Mallota.

O tři dny později si pro mladého odbojáře přišli policisté, kteří ho převezli do Uherského Hradiště. Tam Vetejška poznal způsoby komunistického mučení.

Následný soudní proces, v němž na lavici obžalovaných stanulo celkem čtrnáct lidí, měl být odstrašujícím případem. Mezi zatčenými se objevil například kněz z Dolních Bojanovic Jaromír Pořízek či Mojmír Bečka, kterého žaloba označila za agenta vatikánské tajné služby. Státní soud kvůli propagandě zasedal v Hodoníně před dělníky.

„Padl jediný trest smrti. Vetejšku odsoudili za velezradu, vyzvědačství, úkladnou vraždu, krádeže a zběhnutí,“ upřesňuje Mallota.

Badatel na krátkém záznamu z tehdejšího procesu zaslechl i hlas prokurátorky Brožové-Polednové, která byla jednou z žalobkyň. „Tehdy se osvědčila. Zdá se, že Vetejškův případ pro ni byl odrazovým můstkem,“ míní badatel. Prokurátorka se podílela i na justiční vraždě Milady Horákové a nyní si za svou roli v politických procesech odpykává šestiletý trest ve vězení.