Francie se hroutí pod tíhou dávek a důchodů. Lekce pro Babiše: štědrý stát končí krachem

Lecornu byl ministerským předsedou jmenován 9. září. Svůj kabinet představil teprve v neděli 5. října. Hned v pondělí 6. října ráno přišla rezignace – poté, co zjistil, že pro rozpočet nezíská podporu. Levice i blok Le Penové tvrdě odmítají omezení sociálních výdajů a zároveň požadují uvolnění podmínek pro odchod do důchodu, jejichž zpřísnění prosadil za obrovských demonstrací v roce 2023 prezident Emmanuel Macron. V pondělí večer Macron požádal premiéra, aby to zkusil ještě jednou a do následujícího večera se pokusil najít pro rozpočet podporu v Národním shromáždění. Rozpočet na příští rok musí být do parlamentu předložen ke schválení do pondělí 13. října.

Dluhová a politická past

Lecornu je od loňských parlamentních voleb už třetím premiérem, který se pokouší manévrovat v tvrdě rozděleném parlamentu odmítajícím úspory a snížení rozpočtových deficitů. Před ním padli Michel Barnier a François Bayrou – dlouholetí matadoři francouzské politiky.

Pastí politické a ekonomické krize je téměř nemožné projít. Na jedné straně stojí dvoutřetinová většina od Le Penové po Mélenchona, která odmítá jakékoliv omezení obřích výdajů rozpočtu. Na druhé straně investoři a ratingové agentury, které výrazně zvedají Francii úroky ze státních dluhopisů kvůli neschopnosti dostat rozpočtový schodek pod pět procent HDP. Loni dosáhl 5,8 procenta, pro letošní rok se očekává 5,6 procenta.

Francie má aktuálně jeden z nejvyšších státních dluhů v Evropě – dosahuje 113 procent HDP. A prudce stoupá. Ještě v roce 2019 byl na úrovni 97,9 procenta HDP. To je obří nárůst o 16 procent HDP za pouhých pět let. Právě to tempo výrazně znervózňuje investory i ratingové agentury. Jedna za druhou postupně snižují Francii rating. Dnes už zní téměř nepředstavitelně, že ještě před finanční krizí v roce 2008 patřila Francie mezi několik málo zemí světa s nejvyššími ratingy AAA.

Tomu odpovídá prudký vzestup úroků. Francie si dnes na deset let půjčuje za 3,57 procenta – téměř stejně draze jako Itálie, která dlouhodobě patřila k zemím s nejvyššími státními dluhy i deficity v Evropě. Jenže na rozdíl od Paříže nabral Řím za vlády premiérky Giorgie Meloniové zcela opačný kurz. Klesají celkové státní dluhy i rozpočtové schodky. Celkový dluh je se 132 procenty HDP stále výrazně vyšší než ve Francii, ale za posledních pět let se ho podařilo snížit o více než 22 procent. V roce 2020 dosahoval 154,9 procenta HDP. Rozpočtový deficit klesl z 7,2 procent v roce 2023 na loňských 3,4 procenta. Pro příští rok vláda plánuje pokles pod tři procenta.

Dluhy klesají, přestože vláda dokázala snížit téměř všem Italům daně a zároveň lákat do země zahraniční investory – včetně těch z Francie.

Drsná cena za zásah do důchodů

Paříž se už rok dusí v ekonomické a politické pasti, do níž se dostala poté, co Emmanuel Macron tvrdě prohrál volby do Evropského parlamentu v květnu 2024. Zaplatil za jednu z nejodvážnějších reforem penzí v historii Páté republiky, kdy zvýšil věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let a zrušil dřívější důchody pro vybrané profese. Ty byly dlouho francouzskou specialitou.

Pokus obnovit si mandát v předčasných parlamentních volbách ale skončil fiaskem – nerozhodnutým parlamentem, v němž se Paříž plácá dodnes. Rychle se střídající premiéři nedokážou najít cestu k ořezání sociálních výdajů, které by byly dostatečné alespoň na zpomalení obrovských schodků.

Bez Macronových reforem z prvního i druhého mandátu by ty dluhy byly ještě dramaticky větší. Cenou za ně je ale rekordní ztráta důvěry v prezidenta, neustále se opakující demonstrace proti úsporám a dramatické návrhy na zdanění bohatých, s nimiž přicházejí francouzští akademičtí ekonomové v čele s Gabrielem Zucmanem a Thomasem Pikettym.

Francie má jeden z nejhorších rozpočtů v Evropě vůbec. Její celkové veřejné výdaje dosahují 57,1 procenta HDP. Vyšší má v Evropě jen Finsko (57,7 %). Průměr zemí eurozóny, shodný s daty z Německa, je 49,6 procenta. Průměr celé EU pak 49,2 procenta. A třeba dlouholetý etalon nekontrolovaných výdajů – Řecko – vykazuje jen 48 procent! My máme 43 procent. Švýcarsko jako nejbohatší země Evropy jen 32 procent. Vůbec nejméně pak Irsko: 22,3 procenta. Spojené státy mají výdaje 39,7 procenta HDP.

Francouzský problém je ještě hlubší. Obrovský podíl těchto výdajů jde na sociální stát. Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je to 31,2 procenta. Jedinou další zemí s podílem nad 30 procent je Finsko. Průměr OECD činí 21 procent. U nás jsou sociální výdaje právě na tomto průměru.

Ještě detailnější pohled ukazuje, jak obrovskou zátěží jsou ve Francii právě důchody. Padne na ně přes 13 procent HDP. Víc už jen v Řecku a Itálii. Z těchto čísel je jasně vidět, kam by francouzské dluhy stoupaly bez Macronových reforem – a jak existenční tyto zásahy pro Francii byly.

Varovná lekce před Babišovou expanzí

Pro nás je Francie obrovskou lekcí ve chvíli, kdy k moci nastupuje Andrej Babiš se svým plánem na výrazné zvyšování státních výdajů na důchody, sociální dávky, platy a dotace, které nasliboval ve své volební kampani. Paříž ukazuje, co se děje ve chvíli, kdy se dluhy vymknou kontrole, investoři prudce zvýší úroky na hranu, kdy už berou obří část samotného rozpočtu.

Ve Francii se na nich platí částka srovnatelná s výdaji na obranu. U nás už teď – s výrazně nižšími dluhy na úrovni 43 procent HDP – přesahují splátky 100 miliard korun ročně.

V politické a ekonomické pasti pak přicházejí extrémní návrhy na zvýšení daní, které ze země spolehlivě vyženou ty, kdo bohatství vytvářejí.