Německo nakonec dluhovou brzdu odstraní. Otázkou zůstává, jak dlouho bude trvat, než k tomu dojde
Z hlediska dalšího vývoje německé ekonomiky budou podstatné výsledky předčasných voleb do Spolkového sněmu, které byly svolány na tuto sobotu. Volby by nyní podle průzkumu agentury INSA vyhrála konzervativní unie CDU/CSU s 30 procenty hlasů, což po přepočtení představuje 209 mandátů. Jejím koaličním partnerem by se podle mého názoru i mých kolegů v Komerční bance stala SPD, která by nyní získala 113 křesel. To by dohromady znamenalo 322 mandátů, tedy ve srovnání s 316 potřebnými po sestavení vlády jen těsnou většinu.
Pro prosazení změn spojených s dluhovou brzdou či ke schválení mimorozpočtových fondů je ale třeba dvoutřetinová většina.
Pro její získání tak bude CDU/CSU s SPD potřebovat podporu ještě další strany. Dle volebních průzkumů je druhou nejsilnější stranou AfD (nyní by jí připadlo 143 křesel). Její volební program (opustit euro, rozšířit těžbu uhlí, vrátit se k ruskému plynu, opustit NATO, postavit hraniční kontroly a zastavit příliv migrantů) je však od programu CDU/CSU i SPD natolik odlišný, že jako koaliční partner nepřipadá v úvahu.
Druhým nejpravděpodobnějším koaličním partnerem se tak zdají být Zelení, kteří se navíc v mnoha otázkách s SPD shodnou. Na ty by v tuto chvíli připadlo 96 křesel. Celou situaci nicméně výrazně ovlivní to, zda se do parlamentu nakonec dostanou malé strany jako je FDP, Levice a BSW, jejichž podpora osciluje kolem pěti procent. Pokud ano, může být získání dvoutřetinové majority komplikované a sestavování nové vlády se může protáhnout.
Jak jsem již zmínila, klíčové bude, jak se povolební koalice postaví k dluhové brzdě. Ta omezuje roční strukturální rozpočtové schodky na 0,35 procenta HDP, a od roku 2020 navíc zavazuje regionální vlády k vyrovnaným rozpočtům. To vše v situaci, kdy je německá ekonomika výrazně podinvestovaná a strukturální reformy a nové investice ke svému nastartování nezbytně potřebuje.
Zároveň se i podíl německého dluhu na HDP pohybuje výrazně pod průměrem EU, takže z tohoto úhlu pohledu Německo prostor pro veřejným dluhem financované investice má. Strana Zelených by změnu zákona o dluhové brzdě, kterou navrhuje SPD, s největší pravděpodobností podpořila.
Na druhou stranu CDU/CSU se zatím těmto krokům brání. Zároveň se ale s kolegy domníváme, že vzhledem k tomu, že sama CDU/CSU plánuje značné daňové škrty, u nichž není jasné, z čeho by byly financovány (o objemu dvě procenta HDP, tedy asi 80 miliard eur ročně), bude muset i ona nakonec svůj postoj přehodnotit.
K uvolnění pravidel ji bude tlačit i budoucí značná potřeba dodatečných vojenských výdajů ve výši zhruba 40 miliard eur ročně (jedno procento HDP) a také výdajů v oblasti infrastruktury (podle našeho odhadu 20 miliard eur ročně). Celkově by podle našich odhadů Německo potřebovalo ročně investovat 1,5–3 procenta HDP. Ke změně pravidel tak podle našeho názoru nakonec dojde, jednání však mohou být zdlouhavá a protáhnout se až do roku 2026.
Autorka je ekonomka Komerční banky
