Novou německou vládu čeká mnohem těžší práce, než je hlídání hranic: rekonstrukce infrastruktury
V neděli proběhnou v Německu předčasné volby do spolkového parlamentu (původní termín byl v září), které rozdají karty pro sestavení nové vlády, jež nahradí dosluhující trojbarevný kabinet kancléře Olafa Scholze. V centru zájmu médií je samozřejmě migrační agenda. A to i vlivem aktuálního násilného mnichovského útoku na odborářskou demonstraci, kde najížděním auta do davu zabíjel afghánský mladík, který velmi podivně a trestuhodně propadl imigračním úřadům a na území Německa už dávno neměl být.
Nová vláda ale bude muset pro Německo udělat mnohem víc než jen postavit na hranice další policejní či vojenské hlídky, zakázat vstup všem lidem z problémových zemí nebo před čočkami televizních kamer odesílat ze země migranty, kteří nemají nárok na azyl či jinou humanitární pomoc.
V televizních a rozhlasových debatách se zdaleka nediskutuje jenom o migraci nebo o Ukrajině či nové politice americké vlády, která otevřeně podporuje politickou cestu Alternativy pro Německo (po „poradci“ Muskovi se s šéfkou AfD Weidelovou sešel v Mnichově i viceprezident J. D. Vance). V centru řady regionálních debat jsou daleko prozaičtější témata, žádná geopolitika, nýbrž problémy každodenního praktického života.
Masivní dluh na infrastruktuře
Například otázka, co udělá vláda pro to, aby se lidé mohli rychle, bezpečně a včas dostat vlakem či autem po celém Německu. Infrastrukturní dluh spolkové republiky je enormní – bez masivní rekonstrukce silnic a železnic se Německo dopředu nepohne, modernizace této dopravní sítě je naprosto nutná.
Podle zprávy o stavu komunálních silnic, kterou zveřejnil Německý institut urbanistiky v Berlíně, je situace stále horší, protože opravy důležitých silnic, mostů a tratí se pro nedostatek peněz dlouho odkládaly. „Když se podíváme na celkovou situaci, je ve špatném nebo ve velmi špatném stavu celá třetina obecních silnic. Zemské či spolkové silnice či dálnice jsme do naší studie nezahrnovali, situace tam ale bude velmi podobná,“ řekl ve vysílání veřejnoprávní televize Stefan Schneider, jeden z autorů studie.
Oficiální údaje spolkových zemí i německého ministerstva dopravy z roku 2022 jsou sice méně apokalyptické, ale optimistické také nejsou. Podle nich je ve špatném nebo ve velmi špatném stavu 11 tisíc kilometrů silnic, tedy osmnáct procent pozemní automobilové infrastruktury, kterou mají na starosti spolkové země i centrální úřady. Kolik peněz bude potřeba na rekonstrukci celé sítě, se dá zatím těžko odhadnout, jenom na obecní silnice by ale do roku 2030 podle citované studie berlínského Institutu urbanistiky muselo jít neuvěřitelných 372 miliard eur!
Kde na to Německo vezme? Část peněz jde z výběru mýta pro nákladní vozy, ale každoroční výběr se tu jen těsně blíží osmi miliardám eur. Jen z těchto peněz si Německo své silnice neopraví. Budou potřeba násobně větší investice, buď ze zvýšených plánovaných dopravních výdajů státu, které jsou ale politicky vázány na uvolnění dluhové brzdy, omezující státní deficity, anebo z fondů Evropské unie. Ve hře je i zavedení mýtného na osobní auta. V předvolební kampani se ale do této hry žádná ze stran nepustila.
Je to vlastně v Evropě výjimka, že se stále neplatí za užití německých silnic ani mýto, ani termínovaná dálniční známka. Když se o to před jedenácti lety tehdejší kabinet Angely Merkelové pokoušel, narazil nový zákon na rozhodnutí Evropského soudu. Němečtí politici se totiž báli zavést zpoplatnění silnic pro domácí obyvatelstvo, a tak uvažovali o dálničních známkách jen pro zahraniční motoristy. To ale soud tehdy radikálně odmítl jako diskriminační a už se nenašla politická vůle k tomu, aby se mýto na osobní vozy zavedlo.
Na opravu silnic by to přineslo další miliardy eur. To se ale při znalosti volebních programů stran nestane asi ani během působení příští vlády. Žádná z nich totiž zavedení mýta či silničních známek pro osobní auta ve volební nabídce nemá.
Nezapomínejme na železnici
Na pováženou je i stav železniční infrastruktury. Ukázalo se to po covidu, kdy německá vláda motivovala občany k nákupu celostátní jízdenky za 49 eur na měsíc na všechny vlaky. Projekt byl úspěšný, nadměrný zájem o cestování vlakem ale ukázal personální, materiální i infrastrukturní limity německých železnic.
Zpoždění v přeplněných vlacích se v Německu stalo stejně obvyklým jevem jako v Česku, kde je železniční síť v permanentním stavu oprav. Dálkové vlaky mají dnes na německém území zpoždění v 62 procentech případů. Odcházející vláda měla plán na opravu 4 000 kilometrů tratí do roku 2030. Tento plán zůstal v platnosti, dopravní odborníci si ale myslí, že modernizace by měla být ještě rozsáhlejší. Mimo jiné jde o to dovybavit tratě a vlaky moderní digitální technikou, s níž si Němci na železnici překvapivě dávali na čas.
Aktuální problémy s dopravou a investice do nedělní volby asi nerozhodnou, jsou však pro každodenní život Němců stejně důležité jako velká světová politika a mohutná evropská vlna rádoby konzervativního populismu. Nakonec možná důležitější, tak jako reforma školství nebo modernizace zdravotnictví a sociálních služeb.
