Střídání Langšádlové. Je opodstatněná existence strany, která není schopna zajistit ani dva ministry?
Když minulý pátek odcházející ministryně Helena Langšádlová na sociální síť X napsala, že to je její poslední den v úřadu, stalo se cosi paradoxního. Pod jejím příspěvkem jí za její práci děkovali zástupci domovské TOP 09 i dalších koaličních stran. Původně zamýšlený nástupce Pavel Tuleja se mezitím do historie české politiky zapsal jako jedna z nejsmutnějších postav, jejímž největším přínosem bylo, že se kvůli jejím akademickým pochybením (a příšerné krizové komunikaci) začalo víc řešit, jak funguje výzkum v Česku.
Situace v pátek tak byla následující: ze svého postu musela z odborně nepochopitelných důvodů odejít ministryně bez skandálu, která byla na poměrně dobré cestě prosadit alespoň dílčí změny v české vědě. Její místo měl převzít člověk, jehož akademické „úspěchy“ se ukázaly jako přinejmenším znepokojující a který navíc neměl ani příliš velké politické zkušenosti, což by místo ve vládě v ideálním světě vyžadovalo.
Věda opět padá pod stůl
Helena Langšádlová přitom navzdory své neviditelnosti už za sebou měla určité výsledky. A to nevedla ten nejjednodušší resort a disponovala jen malým týmem zhruba patnácti lidí. S ním se snažila soustředit na pár konkrétních priorit, u nichž měla naději, že by se je mohlo podařit do konce vládního mandátu dotáhnout.
Reforma transferu znalostí z vědy do komerční sféry by teoreticky mohla být jednou z věcí, kterou by se kabinet Petra Fialy mohl před příštími sněmovními volbami pochlubit. Snad nikdo nemůže zpochybnit, že by české ekonomice pomohlo, kdyby se výsledky místních vědců podařilo přenést do formy životaschopného byznysu.
Nyní ale hrozí, že celá práce Langšádlové spadne pod stůl. I bývalé ministryni, která má dlouholeté politické zkušenosti, nějaký čas trvalo, než se jí povedlo ve světě české vědy plně zorientovat a získat některé osobnosti na svou stranu. Jejího nástupce nečeká nic jiného, zároveň by měl mít zkušenosti s legislativním procesem, pokud chce mít naději dotáhnout reformu do konce volebního období.
Dva ministři? A kde je máme vzít?
A tím se dostáváme ke druhé znepokojující záležitosti celé kauzy. Je TOP 09 vůbec v současné době schopna vybrat ze svých řad kvalitního nominanta, který má zároveň i politický kapitál?
Případ neministra Pavla Tuleji, u něhož se stranický aparát zřejmě ani nepokusil zjistit možné kontroverze, ukazuje, že TOP 09, založená velkými osobnostmi české politiky, Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem, selhává v základní úloze politické strany, tedy ve schopnosti přinést nové politické kádry.
To logicky nabízí úvahu, zda je existence partaje, která nedokáže vygenerovat ani dva obstojné ministry, opodstatněná. Politologická teorie nabízí odpověď, že nikoliv. Problém to může být i z hlediska voličů, současná vládní koalice jim slibovala kompetentní a nepopulistickou vládu, čímž se chtěla odlišit od kabinetu Andreje Babiše. Druhým dechem ale odvolává ministryni za to, že sice dělá dobrou práci, ale málo o tom mluví, „nemá lajky“ a na její místo ani nemá připravenou důstojnou náhradu.
Těžko říct, jak za takové konstelace bude chtít vláda své potenciální voliče přesvědčit o tom, že se v přístupu tolik liší od šéfa hnutí ANO. A pokud jde o příznivce topky, ti jistě k hnutí ANO nepřejdou, mnohem pravděpodobnější ale je, že si zkrátka nebudou schopni vybrat a nebudou volit nikoho. A přidají se do tábora zklamaných voličů současné vládní koalice, kterých je podle březnového průzkumu agentury STEM už 800 tisíc.
Podívejte se na rozhovor s Miroslavem Singerem v novém videopořadu FLOW:
