Zaměstnanci začínají vracet covidový úder. A opět dohánějí Německo
Koncem minulého týdne zveřejnil Český statistický úřad detaily vývoje hrubého domácího produktu (HDP) české ekonomiky v letošním prvním čtvrtletí. Zveřejněná baterie dat obsahuje jeden zajímavý obrat. Ten se týká příjmů, které si česká ekonomika vyprodukováním a prodejem zboží a služeb tvořících HDP v prvních třech měsících letoška vydělala.
Veškeré příjmy z prodeje HDP lze nahrubo rozdělit na část, která připadá na práci neboli kterou z celkového koláče příjmů dostali zaměstnanci. A na zbylou část, která připadá na kapitál neboli kterou dostali vlastníci firem. Vývoj podílu práce na celkových příjmech ekonomiky nám mimo jiné pomáhá popsat, jak se ekonomika poprala s nedávnou epizodou vysoké inflace.
Podíl práce na HDP v Česku od roku 1995 zhruba do roku 2016 zvolna stoupl ze 43 procent na 46 procent (zisky osob samostatně výdělečně činných jsou zde pro jednoduchost zařazeny do příjmů kapitálu, ačkoli určitou část ekonomické aktivity OSVČ bychom měli počítat spíš jako práci). Od roku 2017 se růst podílu práce výrazně zrychlil, takže v roce 2020 už práce získávala z HDP rovných 50 procent.
Sledujte nový pořad FLOW: Rozhovor s ekonomem Filipem Matějkou o důchodech
Dlouhodobý růst podílu práce měl průzračné zdůvodnění: konvergenci směrem ke stavu věcí na západ od nás. Například v Německu, jehož ekonomika je té naší jinak v mnoha ohledech svou strukturou podobná, je podíl práce na HDP dlouhodobě zřetelně vyšší než u nás.
Přerušené stíhání Německa
Ve vysokoinflačních letech 2022 a 2023 se ale přibližování českého podílu práce k německé úrovni zastavilo. Zaměstnanci dokonce naopak zažili ústup z „dobyté pozice“ zpátky na nižší úroveň dosaženou už o několik let dříve.
I tento ukazatel tak naznačuje to, co vysvítá z vývoje mnoha jiných statistik: období 2022 až 2023 bylo pro českou ekonomiku jako celek z pohledu HDP sice mizerné, nicméně průměrná česká firma dokázala tuto mizerii hodit plně na bedra svých zaměstnanců. Zmatky v relativních cenách způsobené nákladovými tlaky ze strany energií a následně různých dalších vstupů umožnily zaměstnavatelům navýšit zisk na úkor zvýšení mezd. A tak podíl vlastníků firem na pomyslném koláči celkových příjmů ve vysokoinflační dvouletce narostl, a tedy podíl zaměstnanců klesl.
Nedostatek podporuje zaměstnance
Nuže, čerstvě vydaná čísla týkající se letošního prvního čtvrtletí naznačují, že v popsaném souboji práce a kapitálu se karta obrací zpátky ve prospěch zaměstnanců. Podíl práce na HDP obvykle na začátku roku aspoň trochu povyroste, nicméně v prvním čtvrtletí letošního roku narostl výrazně nad rámec této obvyklé sezonnosti.
V pozadí je zřejmě jen pomalu slábnoucí napětí na českém trhu práce. V uplynulých dvou letech s vysokou inflací si zaměstnanci o (aspoň přechodné) výrazné urychlení růstu mezd říct nedokázali. Ale teď za ně – podobně jako v předchozí dekádě – mluví a bojuje nadále velmi nízká nezaměstnanost.
Ve snaze udržet si lidi jsou zaměstnavatelé nuceni nabízet takový růst mezd, že dochází k obnovení trendu růstu podílu práce na HDP. A srovnání s Německem naznačuje, že tento trend má před sebou ještě velký prostor.
