Král hor Rattaj zakládá nový fond po vzoru J&T. Výnos bude až dvanáct procent, předpovídá

Igor Rataj, TMR

Igor Rataj, TMR Zdroj: e15 Michaela Szkanderová

Igor Rataj, TMR
Igor Rataj, TMR
3 Fotogalerie
Petr Weikert

Vlastník řady lyžařských rezortů Igor Rattaj se rozhodl spustit finanční vánici. Jeho Tatry mountain resorts (TMR) spouštějí nový fond pro kvalifikované investory, kam chce vložit nejen horské nemovitosti TMR, ale i své osobní. Do dvou let má v plánu nabrat dvě miliardy korun. Aby toho nebylo málo, jde si na burzu pro další tři. Pomoci by mu k nim měla emise šesti milionů akcií. „Pokud se ten úpis povede a já věřím že ano, tak budeme moci být spokojeni. Totéž, věřím, budou moci říci i akcionáři, protože 19 eur za akcii je velmi atraktivní cena,“ říká v rozhovoru pro e15.

Proč jste se v TMR rozhodli odstartovat nový fond?

Rozhodli jsme se tak po vzoru skupiny J&T, která má svůj fond Arch. Stejně jako se tam Patrik Tkáč osobně angažuje, i tady já budu mít své nemovitosti, své peníze. Půjde o fond jen pro kvalifikované investory, kam vložíme nemovitosti v našich střediscích na Slovensku, v Rakousku a v Polsku. Myšlenka je ta, že kdo nechce apartmán, může mít podíl v tom fondu.

Půjde o čistě investiční věc, žádná starost o provoz. My máme dnes 16 hotelů, od malých butikových s dvěma pokoji po velké se 150 pokoji. Své apartmány přibereme k těm hotelům, takže když se jako host přijedete ubytovat, tak jste u TMR a nevíte, zda jste vlastně v hotelovém pokoji, který vlastní TMR, nebo v apartmánu, který vlastní fond či někdo individuálně. Pro vás je to hotelový pokoj a my ten výnos, který získáme, rozdělujeme.

Jak je tady nastaven finanční koncept?

Ziskovost je závislá na tom, jak dokáže nemovitosti efektivně spravovat, potažmo budovat. Naší výhodou je, že máme historický náhled. Není to tak, že postavíme apartmány na Tenerife a čekáme, co se stane. Já přesně vím, za jaké ceny kam lidé jezdí, který model loni fungoval a jak bude fungovat příští rok. Nepadá to z nebe, vycházíme z už funkčního modelu, jen ho koncentrujeme. Takže je to bezpečná investice krytá majetkem. Výhodou středisek, respektive nemovitostí je, že ani nyní jejich ceny v Evropě a ve světě neklesly, právě naopak, stoupají.

Jaké bude zhodnocení?

Podle toho, jaké výnosy měly nemovitosti v minulosti, by se zhodnocení mělo pohybovat kolem deseti až dvanácti procent. Samozřejmě součástí investice jsou i určité benefity v našich střediscích, které jsme nabízeli dosud jen držitelům akcií. Teď budou k dispozici i členům fondu.

A jaké proporce bude fond mít?

Do dvou let bychom chtěli mít zhruba miliardu korun.

Vy jste se rozhodli i pro emisi více než šesti milionů akcií, půjdete si tedy na burzu pro nové peníze, což by vám pomohlo získat až tři miliardy korun. Co bylo primárním důvodem?

Primárně nám jde o snížení dluhu. My dnes máme v dluhopisech závazky kolem 400 milionů eur a budeme je potřebovat uspokojit. Rádi bychom se také stali atraktivnější pro investory a tahle operace by nám měla umožnit opět vyplácet dividendy. Půjde o jeden z největších úpisů akcií obchodovaných na pražské burze, v prvním kole upisují současní akcionáři, ve druhém ostatní. Akcionářská struktura se kvůli tomu ale nijak výrazně měnit nebude.

Přibudou noví akcionáři?

Já věřím že ano, s některými jsem předběžně jednal. Ale úpis je proces, který má svoje pravidla a teď nemůžeme říct nic jistě. Jde se krok po kroku. Teď čekáme na prospekt NBS. Každopádně pokud se ten úpis povede, a já věřím že ano, tak budeme moci být spokojeni. Totéž, věřím, budou moci říci i akcionáři, protože 19 eur za akcii je velmi atraktivní cena. Valuace firmy se pohybuje kolem 19 až 21 eur za akcii.

Kdo jsou ti, s nimiž jste se předběžně bavil?

Jsou tam nějaká obecněji známá jména, ale teď je opravdu brzy o tom mluvit. Specifikovat mohu jen, že jde o lidi z česko-slovenského, potažmo polského prostředí. Četl jsem, že lákáme arabské fondy. Tam sice aktivní jsme, konkrétně v Saúdské Arábii, v tomhle kole ale potřebujeme firmu nastavit trochu jinak.

Pojďme se podívat na Harrachov. Vy jste předběžně avizovali, že byste měli zájem o provozování tohoto krkonošského areálu. Soupeřit o něj budete pravděpodobně se skupinou Trigema Marcela Sourala. Jak to nyní vypadá?

Zatím nijak, na pomyslný souboj s panem Souralem je podle všeho ještě hodně brzy. Musel byste se ptát jinde, ale co vím já, tak je ve hře myšlenka národního centra lyžařských sportů. A ta není ještě ujasněna, vše je samozřejmě otázkou financování, dotací. Až pak bude moci přijít na řadu otázka provozovatele, pachtýře nebo vůbec způsobu, jak se to celé pojme. Můj soukromý odhad je, že si na to ještě dva roky počkáme.

Jak významnou položkou by pro vás Harrachov byl? Byl by to druhý Špindl?

Byla by to nějaká položka, která by nám dávala důvod zůstat v České republice. Řešíme tu několik situací, jmenovat mohu třeba Liberec, kde se změnilo vedení radnice a necítíme tam takovou podporu jako předtím.

Takže se pro vás Česko stává byznysově nezajímavé?

Ne nezajímavé. Já mám rád, když všechno funguje ve shodě. Jako ve Špindlu. Chápou to hoteliéři, chápe to radnice. Samozřejmě není to vždycky harmonie, ale ten základní úzus, že hledáme společnou řeč, a ne překážky, ten tam je. Všichni vědí, že rozvoj těch areálů je důležitý i pro ně.

A v Liberci to nevědí?

To já nevím. Z poslední doby mám pocit, že jsme trochu nechtěné dítě. Není mezi námi clash, ale… Dám vám příklad. My bychom tam rádi provozovali lanovku na Ještěd. Oni chtějí nějakou, řekněme, maximalistickou variantu, která je krásná, ale drahá. Byznysově to nedává smysl. Udělali si průzkum veřejného mínění na internetu, kde jim 1600 lidí ze 100tisícového Liberce z víceméně těsné nadpoloviční většiny záměr potvrdilo. Teď to mají jakoby posvěcené. My říkáme o. k., udělejte to, ale nám to smysl nedává a víme, o čem mluvíme.

Také vám nevyšel záměr rozšíření ještědského areálu. Mrzí vás to?

Vyzkoušeli jsme to a při tom procesu jsme zjistili, že všechny orgány města jsou ze své vůle proti tomu. Pokud tam necítím prostor, nemohu je nutit. Je to koneckonců jejich areál. Je samozřejmě dobrý, ale výnosově bych řekl, že je to tak na kávu. Pokud se to nastavení nezmění, tak ze střednědobého hlediska se stane byznysově nezajímavým. Ale to musejí v Liberci vědět. My jsme každopádně připraveni se s nimi o tom bavit, smlouvu máme ještě do roku 2027 s opcí na dalších deset let.

Takže abychom to řekli jasně. Pokud se areál v Liberci nerozšíří, nebudete mít o jeho provozování po vypršení smlouvy zájem?

To není o rozšíření nebo o jeho nějaké malé či velké variantě. Je to o celkovém nastavení vztahů nás a města. Ve sporu nejsme, to jsem rád. Ale nemůžeme dělat každodenní sisyfovskou práci proti zájmu města. To mi přijde zbytečné. To se pak raději sbalím a jdeme.

Mluvil jste o tom, jak je nebo není Česko pro váš byznys atraktivní. Co tu je pro vás vlastně zajímavé?

Z našeho pohledu jsou to jen dva areály: Harrachov a Klínovec. Druhý jmenovaný je bohužel neřešitelný kvůli složitým vlastnickým vztahům, což mě mrzí. Zasloužil by si rozvoj, napojení na Německo, z té strany tam to funguje dobře. Podobně jako Harrachov. V Polsku dobré, na naší straně je to takové jako v létě na sáňkách. Přitom v Polsku je dobrá infrastruktura, ubytování a to místo je i z Prahy relativně dobře dostupné.

Je to ale i případ Liberce. Proč rozšiřovat areály pro dobu, kdy nebude sníh?

Sníh taje a nebude, to je zřejmé. Ale není to otázka, která nás bude pálit za pět let. Jde to za horizont našich životů. Do té doby se dá ve skiareálech ještě podnikat. Ale souhlasím s vámi, že je to dneska o tom vytvořit letní aktivity na horách. A my tím směrem jdeme. Dneska je jen třetina našich příjmů ze zimních lyžařských středisek, druhou třetinu tvoří příjem z aquaparků a třetí z letních aktivit na horách. Musíme dělat letní byznys, nebo prostě na tom zimním umřeme.

Jak vůbec dopadla sezona?

To musím navázat na to, co jsem říkal. Máme za sebou zimu, což je jen třetina příjmů. A v té zimě jsou vlastně jen dva momenty, které jsou zajímavé – Vánoce s Novým rokem a jarní prázdniny. Kdybyste na zbytek roku ty areály zavřel, tak nejspíš ušetříte. Ale nad očekávání musím říct, že jak lyžařsky špatné to letos bylo, byznysově to tak fatálně nedopadlo.

Zachránil nás hlavně začátek sezony a pak Slovensko a Rakousko, kde byly podmínky i výnosy lepší než v Česku. Proto máme v portfoliu i rakouský ledovec. Pokud nejsou jinde podmínky, lidé odejdou tam. Jako skupina tak můžeme garantovat lyžování od listopadu někdy do května. A to je dobré rozkročení.

S těmi měnícími se podmínkami vám porostou náklady na zasněžování a podobně. Hory tedy budou stále dražší?

Lyžování už není lidová zábava. Už to není tak, že bych si vyšel za vísku na kopec a jezdil. Platí to i pro běžky. Lyžování se dostává jako sport někam, kde je golf. Je to drahé, náročné na infrastrukturu kolem sjezdovek. Nebude to naprosto pro každého, bohužel.

Ale možná to bude pro Saúdy. Vy se ucházíte o projekt v Saúdské Arábii, kde byste chtěli provozovat nově vybudované středisko. O co jde?

Je to součástí jejich projektu nového lineárního města. Chtějí tam mít i lyžování. Z mého pohledu je to bláznivý projekt, ale pokud jim to v celku dává smysl a mají na to, tak proč ne. My bychom tam určitě nebyli investoři, to budou velké společnosti spolu s veřejným sektorem, má to být takzvaný PPP projekt. Naší úlohou nebude ani consulting, takových chytrých hlav se na ně sesypalo už dost.

Chybí jim někdo, kdo má praktické zkušenosti se zasněžováním, lanovkami, s chodem areálu. O tom nevědí nic a každý konzultant dá ruce pryč, když dojde na práci. Z legrace jsem kolegům říkal, že pojedou na montáž do Saúdské Arábie a ptali se mě, jestli už na letišti dostanou rolexky. Takové to samozřejmě nebude, ale chtěli bychom tam dělat provoz. Odezvu zatím nemáme, tak uvidíme.

Napadlo vás, jak daleko se s provozem areálů dostanete, když jste začínali? Pokud vím, první sjezdovku jste si pořídili víceméně z rozmaru, abyste měli kde s kolegy partnery ze skupiny J&T lyžovat.

To byla úplně jiná doba. Nakupovalo se víc emočně než byznysově. Je pravda, že po někdejších ČSD se prodával majetek, který přímo nesouvisel s provozem vlaků, a takhle jsme koupili na Slovensku první sjezdovku. TMR vlastně vzniklo na základě podniku Ski Jasná. Jenže pak bylo potřeba něco zainvestovat, protože to byla podmínka privatizace, tak jsme investovali. Pak jsme dál investovali, rozšiřovali, přišla lanovka na Lomnický štít, další sjezdovky, museli jsme splácet úvěry a zjistili, že musíme dělat opravdový byznys. A protože v Evropě není moc firem, které by ten byznys dělaly takhle globálně, brzy jsme se vyšvihli mezi top.

Co na to říkal pan Tkáč, kterého si velmi považujete?

Vlastně to byl celé jeho nápad. On je vášnivý lyžař. Jednou mi na lyžích říkal: Co kdybychom do toho šli? A šli jsme. Jak jsem řekl, byla to jiná doba.

Igor Rattaj

• Vystudoval Fakultu elektrotechniky a informatiky Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

• Patří k zakládajícím partnerům česko-slovenské finanční skupiny J&T.

• Je většinovým akcionářem Tatry Mountain Resorts, která působí na Slovensku, v Rakousku, Česku a Polsku.

• Účinkoval v několika českých a slovenských filmech, v jednom z rozhovorů se svěřil, že má na Barrandově i věšák se svým jménem.