Pentě sluší velké projekty. Ty malé, stamilionové, prodáme, říká nový šéf realitní divize David Musil
O Pentě je hodně slyšet. Zrekonstruovala historické budovy Masarykova nádraží, postavila kancelářskou budovu Masaryčka nebo čtvrť Waltrovka, začíná s revitalizací bývalé pošty v Hybernské a drží práva na možnou výstavbu nad hlavním nádražím v Praze. A vyvíjí se i personálně. Novým generálním ředitelem realitní divize se stal David Musil, který ve funkci nahrazuje Petra Paličku.
Kudy vedla vaše cesta k nové pozici?
Do Penty jsem nastoupil v roce 2008, těsně před tím, než padli Lehman Brothers a začala recese. Tehdy se ve firmě říkalo, že buď jdete každý rok nahoru, nebo se s vámi rozloučí. Myslel jsem si, že vydržím rok dva, protože v té době jsme nemohli koupit žádnou nemovitost. Bylo nás tu celkem pět, všichni jsme se snažili něco koupit, ale požadavky, které na nás partneři měli, byly skoro nesplnitelné. Chtěli tak vysoké IRR (vnitřní míra návratnosti – pozn. red.), že když jsme to představili v Deloitte nebo Ernst & Young, vysmáli se nám. Pak se nám podařilo koupit budovu Rudého práva. Tím jsem se ve firmě etabloval, projekt jsem řídil na úrovni projekt manažera, Petr Palička byl vedoucím celé divize. Společně se nám podařilo vybudovat Florentinum a pak se začaly nabalovat další projekty. Byl jsem u různých akvizičních příležitostí, kupoval jsem Masaryčku nebo Churchill. Následně přišel kolega, se kterým jsme si rozdělili zodpovědnosti. On si vzal komerční výstavbu, já rezidenční a další kolega má zase rozhodující roli při přípravě projektů a řízení staveb. Byli jsme tu tři „korunní princové“ a proběhlo výběrové řízení. Představil jsem své vize a přesvědčil jsem.
Pomyslnou štafetu přebíráte právě po Petru Paličkovi, který Pentu vedl od jejího založení. Je to pro vás velká výzva?
Slovo výzva nemám úplně rád, ale když jsem přemýšlel, jak bych to řekl jinak, nic lepšího mě nenapadlo. Ona to skutečně výzva je. Představte si, že máte někoho, kdo je ve svém oboru velmi dobrý, takový mistr světa. Vy po něm převezmete roli, a ještě vám dají za úkol ho překonat. To je hodně těžké. Na druhou stranu jsem v Pentě šestnáct let, spoustu projektů jsem spoluutvářel, některé i vedl. Byli jsme tu teď celkem čtyři – zbylí dva kolegové zůstávají – a firmu jsme vedli společně. Nebylo to tak, že by Petr direktivně rozdával úkoly, ale kontinuálně jsme se o všem bavili a společně hledali řešení. Drobné obavy samozřejmě mám, ale na druhou stranu jsem „Penťák“ a my takové překážky umíme přeskakovat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
