S uhlím končíme, zbývá 11 milionů tun zásob, říká Tomek ze Sokolovské uhelné
Sokolovská uhelná odstavila poslední velkorypadlo a tím symbolicky zahájila konec těžby uhlí v regionu. Přestože má ještě miliony tun zásob, poptávka klesá a návrat k plnému provozu je podle vedení firmy prakticky nemožný. „Máme teď asi 11 milionů tun odkrytých dobyvatelných zásob, to by nám mělo stačit do roku 2030,“ říká předseda dozorčí rady společnosti Pavel Tomek. Pro srovnání, jde o stejný objem, který skupina vytěžila v samostatném roce 1996.
Sokolovská uhelná nedávno oznámila, že odstavuje své poslední velkorypadlo. Znamená to definitivní konec těžby skrývky?
Struktura těžby uhlí v povrchových lomech začíná shrnutím ornice, pak pokračuje horním skrývkovým řezem. Potom se dělá druhý, třetí řez, kde už nacházíme ty žádané uhelné zásoby. K čemu došlo nyní, je konec těžby té první vrstvy. Skutečně jsme odstavili naše poslední provozované velkorypadlo. Došli jsme k závěru, že využívání hnědého uhlí od provozovatelů elektráren nebude pro provoz lomu dostatečné.
Těch signálů bylo hned několik. Například naposledy jsme dostali definitivní informaci, že s uhlím skončí v letech 2027 až 2028 Plzeňská teplárenská. Ta od nás odebírala asi třetinu veškerého uhlí, které dodáváme našim zákazníkům. Do toho se uhelným zdrojům včetně těch našich snižuje počet provozních hodin, protože je vytlačují obnovitelné zdroje energie. Z toho všeho jasně vyplývá klesající poptávka po uhlí.
Už tedy není cesty zpět, konec uhlí na Sokolovsku odstartoval?
Ano, končíme i s vědomím rizika, že uvést velkorypadlo zpět do provozu je téměř nereálné. Máme teď ještě možná tři měsíce, pak už se ta šance limitně blíží nule. Nejde jen o nákladné opětovné zprovoznění obřího stroje, ale především o pracovníky, které po ukončení spolupráce neseženete a ani je nenahradíte. Musejí mít totiž odpovídající zkoušky a praxi.
Co by se muselo stát, abyste to vůbec začali zvažovat?
Evropa by si musela uvědomit hodnotu svých vlastních energetických surovin. A popravdě už ani nevím, co by se muselo stát, aby si ji uvědomila. Máme tady největší geopolitické napětí za poslední desetiletí a Evropská komise nečiní kroky, které by přinesly bezprostřední efekt, tedy opatření v oblasti nákladů na energie a konkurenceschopnosti evropského průmyslu.
Postoj Spojených států k dekarbonizaci se přitom s nástupem Donalda Trumpa do úřadu rapidně změnil. Ale když se sami sebe ptáme, zda je Evropa připravena zracionalizovat svůj přístup ke Green Dealu a ochránit tím evropský průmysl, odpovídáme si že ne. A nejde už jen o energeticky náročné obory, ale třeba i IT technologie, o umělou inteligenci a tak podobně. V tomto všem Evropa i kvůli drahým energiím zaostává. Odpovědí Evropské komise je dokument Green Industrial Deal, který ale míří úplně vedle. Opět se soustředí na dlouhodobý rozvoj obnovitelných zdrojů a připouštím, že z dlouhodobého hlediska tam některé návrhy smysl dávají, ale neřeší drahé energie, které tu máme dnes. Máme nejdražší plyn široko daleko a k tomu nejdražší emisní povolenky. To je pro průmysl vražedná kombinace.
Pak tu je ještě scénář, že se dekarbonizace uhelných zdrojů nestihne tak rychle, jak mnozí chtějí, protože nebudou dostatečné kapacity na výrobu klíčových technologií, například turbín. Jenže tohle je velmi složité prognózovat a nejsem si jistý, zda by za dva tři roky těžaři ještě dokázali znovu najet. Spíš bych řekl že ne.
Kolik tedy Sokolovské uhelné dnes zbývá vytěžitelných zásob?
Máme teď asi 11 milionů tun odkrytých dobyvatelných zásob, to by nám mělo stačit do roku 2030.
To znamená zhruba dva miliony tun ročně. Můžete být s těžbou vůbec v zisku, když započteme významné fixní náklady?
Náklady na těžbu nelze snižovat lineárně s tím, jak klesá odbyt, to je jasné. Na druhou stranu s koncem těžby se snižují vedlejší náklady, jako jsou ty na skrývku a další.
Když přejdeme k vašim elektrárnám a teplárnám, jsou na tom ekonomicky lépe?
Momentálně ne. Plyn jakožto palivo nám i přes vyšší ceny povolenek vychází dokonce daleko hůř než uhlí. Je to dáno vyšší cenou zkapalněného plynu LNG. Bohužel si v tomto ohledu nemyslím, že by se situace příliš zlepšila. Cena plynu na evropském trhu může klesnout maximálně k hranici 30 eur za megawatthodinu, spíše se ale bude držet kolem 35 eur. To je stále hodně a pro nedotované elektrárny zkrátka nerentabilní.
Máme paroplynovou elektrárnu ve Vřesové, která najíždí velmi omezeně. V současné chvíli nedává smysl, aby kontinuálně vyráběla elektřinu. Nastupuje v rámci nutných provozních zkoušek, a hlavně na denní vykrývání nestability sítě, což ji ale do černých čísel nepřeklopí. Aby mohla vyrábět kontinuálně bez podpory, musela by být při dnešní cenové hladině plynu a emisní povolenky cena elektřiny kolem 120 eur za megawatthodinu. Momentálně je o více než 30 eur níž. Z toho jasně vyplývá, jak nereálné to je. Pak v této lokalitě máme ještě uhelnou teplárnu.
Elektrárna Tisová má teplárenský a elektrárenský blok a v tuto chvíli je v provozu pouze ten teplárenský. K tomu máme menší záložní plynový kotel, který vyrábí teplo zejména ve druhém a třetím čtvrtletí.
Pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla byla nově zavedena dotační podpora. Jak moc vám vylepší ekonomiku?
Je to dekarbonizační mechanismus, který má za cíl udržet teplárny v chodu do jejich přestavby na jiné než uhelné palivo. Určitě je podpora nápomocná, ale je nutné si uvědomit, že teplo je třeba vyrábět průběžně i v létě například pro ohřev užitkové vody nebo pro průmyslové podniky. To pak vede k tomu, že zdroj vyrobí ve výsledku velký objem vynucené elektřiny, která je nerentabilní a provozní podpora ztrátu nepokryje.
To znamená, že když je poměr vynuceně vyrobené elektřiny vyšší než výroba tepla – což je případ zejména větších elektráren – může být stále celkově ve ztrátě. Platí to i pro elektrárnu Vřesová. Pokud by měla vykázat zisk, musela by u ní být opatření na podporu udržitelnosti zařízení třikrát až čtyřikrát vyšší.
Co to pro elektrárnu znamená?
Pokud se nic nezmění, jsme připraveni po začátku účinnosti lex plyn požádat o provoz nad rámec licence. To znamená, že na teplárnu bude aplikován takzvaný paragraf 12, který by nám v novém mechanismu měl umožnit pokrýt ztráty z vynucené výroby elektřiny. Jen dodám, že ziskovost z výroby tepla je zajištěna regulovanou cenou tepla, která se odvíjí od uznatelných nákladů. Do nich ale ztrátový prodej elektřiny promítat nelze.
To je pro mě nová informace, že o krytí ztráty mohou žádat i teplárny. Dosud se diskuze týkala výhradně elektráren.
Termín elektrárny a teplárny je v tomto ohledu možná trochu zavádějící. Ten největší problém teď podle mě mají větší zdroje, které buď vyrábějí pouze elektřinu, nebo mají vůči výrobě tepla velký podíl vynucené výroby elektřiny.
I tak ale asi budete muset prokázat, že je váš zdroj potřeba a že zisku jinak dosáhnout nelze. Je to tak?
Ano, budeme muset, ale je třeba si uvědomit, že jsme dodavatelem dálkového tepla. Tudíž se momentálně nebavíme o udržení elektrárny, která posílá nerentabilní elektřinu do sítě. Bavíme se o udržení teplárny, která musí vynuceně vyrábět i elektřinu. Za mě jde jednoznačně o veřejný zájem, což ale samozřejmě ještě bude muset posoudit Energetický regulační úřad a provozovatel elektrizační sítě ČEPS. Pokud to uvidí stejně, pak ještě celý proces k řešení provozu nad rámec licence zabere jedenáct měsíců.
Zatím ještě není jisté, jaké kompenzace stát navrhne, jak dekarbonizační mechanismus bude fungovat. Dokážu si představit, že součástí dohody bude i poskytnutí části výkonu elektrárny skupině ČEPS, která by ji mohla využít k regulaci sítě. Kompenzaci v každém případě bude navrhovat regulační úřad, a když se s provozovatelem nedomluví, bude se o provoz zdroje soutěžit v aukci.
Říkáte, že zdroj z hlediska potřebnosti elektřiny musí posoudit i ČEPS. Vláda ale opakovaně říká, že tuzemské uhelky nepotřebuje. Co nastane, když ERÚ řekne, že je zdroj potřebný z hlediska dodávek tepla, a ČEPS zdroj bude považovat z pohledu výroby elektřiny za nadbytečný?
To v tuto chvíli nevíme. Očekávám, že veřejný zájem ze zachování systému dálkového vytápění převáží. Vřesová dodává teplo přibližně 12 tisícům domácností, to znamená velké části obyvatel Karlovarského kraje. Zásobuje ale také zdravotnická zařízení, školy, podniky.
Pavel Tomek
Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
V Karlových Varech založil a vlastní advokátní kancelář.
Po smrti majoritního vlastníka Sokolovské uhelné Františka Štěpánka se stal správcem svěřenského fondu, který založili Štěpánkovi dědicové.
Od léta roku 2021 je předsedou dozorčí rady Sokolovské uhelné.
Když je ztrátový i uhelný zdroj ze skupiny, která může spalovat vlastní uhlí, pak těch žadatelů elektrárenských tepláren bude asi mnohem více. Nevíte o dalších?
Nevím. Lze to očekávat. Zejména u těch typů zdrojů, které jsem už zmiňoval. Napadá mě třeba teplárna Kladno nebo teplárna Zlín.
A nemůže to dopadnout spíše jako ve Chvaleticích? Elektrárna ze skupiny Sev.en se tam dohodla s polostátní skupinou ČEZ, že dodávky tepla bude nově zajišťovat právě společnost ČEZ. Ta kvůli tomu musí vybudovat nové plynové kotle a kogenerační jednotky.
To si moc neumím představit. Pokud mám správné informace, Chvaletice dodávaly teplo zhruba 500 domácností. To je řádově méně než u Vřesové.
Když se podíváme na vaše plány po odchodu od uhlí. Jaké projekty máte na stole?
Pro konkrétnější plánování nám zatím ještě chybějí detailnější informace. Nevíme, jaká bude provozní podpora, nevíme, čeho se bude týkat zrychlený povolovací proces. Lex plyn, tedy novela, která je dnes před třetím čtením, sice nějaké ulehčení příprav naznačuje, ale zákon ještě není schválený. Navíc si myslím, že by ho bylo třeba částečně upravit. Zjednodušení povolování se totiž týká jen zdrojů nad sto megawattů, jichž bude ale vznikat jen pár. Podle mě by se nová pravidla měla vztahovat i na zdroje s vyššími desítkami megawattů, které nám dávají větší smysl, protože jsou flexibilnější.
