Když odvedeme práci dobře, stáváme se nepotřebnými, říká Jemelka z JPF

Na co ukazuje, že vám stále roste počet klientů? Že je česká ekonomika nemocná?

Tak bych to neřekl. Tím, jak fungujeme v malých a středních firmách, tak to spíš ukazuje, že jejich majitelé se chtějí profesionalizovat. Dříve panovala norma, že každou malou či střední společnost si řídí její majitel sám. Nyní snad i díky naší činnosti a osvětě začínají vnímat, že to může jít jinak. A jsou otevření tomu rozdělit roli majitele a ředitele.

Mohl byste to vysvětlit?

Když si nás někdo najme, tak naši lidé pracují na exekutivních pozicích výkonných ředitelů. Majitelé firem se tak mohou naplno věnovat rolím, které dříve často opomíjeli, případně spoustu věcí nedělali.

Vychází z toho, že podnikání v Česku stojí na špatných základech?

Pokud je firma zcela závislá na majiteli, tak v jistém smyslu slova můžeme říct, že stojí na špatných základech. Když stojí a padá s tím, jestli majitel žije, nebo nežije. I statistiky ukazují, že jen malé procento firem přežije svého zakladatele. On to má jako svůj life style. My se to pokoušíme změnit, aby ta společnost dokázala stát i bez něj. Je to podobné jako u dětí, kdy se bez matky do určitého věku prostě neobejdou, ale později se to mění.

Jak by to tedy mělo fungovat?

Majitele učíme, že od určité fáze, kdy si to firma může dovolit, tak má budovat manažerskou strukturu, která nebude stát na majiteli. A v tom jsou české společnosti nezdravé, protože vidíme, že 95 procent malých a středních firem řídí jejich majitelé, zakladatelé. K tomu přidám zásadní věc, že dobrý podnikatel nerovná se dobrý manažer.

V čem dělají chyby?

Mají malou míru sebereflexe. Oni sice byli odvážní, průbojní, když se pustili do podnikání, a tedy bych čekal, že budou i silnou osobností. Ale…

Ale?

Od určité velikosti firmy už to samo o sobě nestačí. Pokud má firma padesát zaměstnanců a je postavená na tom, že jen jeden jediný jedinec je nejsilnější, nejchytřejší, nejodvážnější a jen on na všechno ví odpověď, tak tam začíná být zásadní problém a zakopaný pes.

V té chvíli se firma samozřejmě přestane rozvíjet. Což však mnoha majitelům ani nevadí, protože pokud svou činnost nedělají až tak „blbě“, tak to stačí na slušné uživení. Bez oné sebereflexe nastane jistá míra uspokojení a už chybí ten „drajv“ firmu dále rozvíjet. A ještě jednou sebereflexe. Pokud chybí, je logické, že je majitel slabý v delegování.

Proč je tak zásadní umět delegovat?

Jde o klíčový prvek rozvoje. Každý dříve nebo později narazí na svůj vlastní strop a zjistí, že je nutné delegovat nějaké pravomoci, činnosti na druhé. A s tím jde ruku v ruce ještě další problém – personalistika. To znamená najít správné lidi do vedení, protože ne vždy má majitel tzv. šťastnou ruku ve výběru, případně „čuch“ na lidi. Přestože on si myslí, že toto oboje má. Na to navazuje zdravá práce s manažery, protože jsou to právě oni, kdo svým přístupem lidi buď pozitivně strhnou, nebo je demotivují a mnoho šikovných pak pod nimi nechce pracovat.

Stále pomáháte jen menším a středním firmám?

Ano, zaměřujeme se právě na ně, s obratem mezi 50 až 500 miliony korun ročně, protože tam vidíme ten největší potenciál a spolupráce přináší efekt, který to má mít a který oni očekávají. Ale už jsme měli i klienta s obratem dvou miliard a tisícem zaměstnanců, což už nebyla úplně malá společnost.

Pomohli jste už někomu hodně vyrůst, přičemž s vámi nadále zůstává?

Ano, ale jde o výjimku. Podstatou naší pomoci je interim management, tedy dočasný. Běžné projekty a zakázky trvají dva až tři roky, kdy se snažíme firmu nově nastavit, stabilizovat. S jednou společností jsme však spolupracovali deset let. Přivedli jsme ji do modelu zdravého fungování a už nebyla tolik závislá na majiteli. A on se od nás ty roky učil, jak ji opravdu správně strategicky řídit. Nikoliv jako podnikatel, který musí být u všeho. Pak zjistíte, že když se takto naučíte řídit jednu firmu, můžete jich řídit, kolik chcete.

Pokud to však někoho skutečně dobře naučíte, tak si „berete“ práci…

Ano, to je paradox naší práce, že když ji odvedeme dobře, tak se stáváme nepotřebnými. Ale nám to nevadí, naučili jsme s tím žít a fungujeme dál, protože těch, kteří potřebují pomoci, je stále obrovská většina. A stále je krásné vidět, když vám pod rukama někdo takzvaně vyroste z osmnácti na sto milionů ročního obratu.

Působení jste rozšířili na Slovensko, také do Polska. Chystáte se i do dalších zemí?

Není to aktuální pro příští měsíc nebo kvartál, protože například s Polskem máme pořád plné ruce práce. Ale nedá se to vyloučit. Díváme se hlavně na jihovýchod Evropy, protože třeba Rumunsko by pro nás mohlo být velmi zajímavou příležitostí.

Jiří Jemelka (45)

Majitel a CEO společnosti JPF Czech, původně J.I.P. pro firmy. Narodil se v Přerově, absolvoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, obor Management a ekonomika. Studoval také na Impact University Florida a LIGS University.