Spuštění poničeného potrubí Nord Stream? Někteří němečtí politici se těší na návrat levného ruského plynu
Plynovod Nord Stream (NS) 1, a především jeho mladší sourozenec Nord Stream 2 vzbuzují kontroverze od samého počátku a zřejmě ještě dlouho budou. V poslední době se totiž rozhořela diskuse o tom, jestli Kreml s Washingtonem společně neosnují opětové zprovoznění těchto rour. V Německu by zjevně někteří politici nebyli zcela proti. Komentátoři ale míní, že by tento krok mohl v Evropě vyvolat velkou roztržku.
I když má válka na Ukrajině ke konci stále daleko, úvahy o budoucnosti kdysi klíčového evropského plynovodu jsou zřejmě jakousi předzvěstí debaty o tom, do jaké míry normalizovat vztahy s Ruskem. Je přitom zcela jasné, že by v ní na sebe mohly narazit německý pragmatismus, prohloubený problémy domácího průmyslu, a jestřábí postoje zemí na východním křídle NATO.
Kdo by mohl Nord Stream opět uvést do provozu?
Od podzimních prezidentských voleb v USA se v médiích opakovaně objevují informace o tom, že by poničeným potrubím mohl dříve či později znovu proudit ruský plyn do Evropy. Nejprve The Wall Street Journal uvedl, že by poškozené roury mohl koupit americký finančník Stephen Lynch. „Je to příležitost, která se naskytne jednou za generaci,“ prohlásil údajně podporovatel prezidenta Donalda Trumpa, který podle listu žádal americkou vládu o svolení ucházet se o plynovod, pokud se ve Švýcarsku dostane do dražby.
V posledních týdnech se pak vyrojila tvrzení, že američtí a ruští vyjednavači zahrnuli téma Nord Streamu do rozhovorů o ukončení války na Ukrajině a budoucím zlepšení vztahů mezi Washingtonem a Moskvou. Německý bulvární deník Bild napsal, že Trumpův zvláštní vyslanec Richard Grenell několikrát navštívil ústředí provozovatele plynovodu Nord Stream 2 AG, který je ve vlastnictví ruského Gazpromu, ve švýcarském městě Steinhausen. USA by tak podle Bildu měly kontrolu nad toky plynu touto cestou.
List Financial Times (FT) zase tvrdí, že bývalý špion východoněmecké Stasi, v Rusku žijící byznysmen s vazbami na prezidenta Vladimira Putina Matthias Warnig, který vedl provozní společnost NS 2 do roku 2023, lobbuje za americkou pomoc při restartu potrubí. Údajně se snaží navázat kontakt s Trumpovým týmem prostřednictvím amerických podnikatelů.
Těmto úvahám nahrává fakt, že zmíněná společnost se potýká s vážnými finančními problémy. Švýcarský soud jí dal do 9. května čas na dluhovou restrukturalizaci, jinak jí hrozí bankrot.
Jak se k těmto spekulacím staví Německo?
Dohoda o zprovoznění rour by nejdříve znamenala nutnost zrušení amerických sankcí a také evropskou účast. V Evropě tyto úvahy vyvolaly velké znepokojení. Téma bylo velmi citlivé už před válkou a některé země v této souvislosti vinily Německo z prosazování vlastních zájmů na sílu. Paradoxní je, že Trumpovi sympatizanti často poukazují na to, že sedmadvacítku před NS varoval a poukazoval na riziko evropské energetické závislosti na Rusku.
Jakákoli jednání o obnově plynovodu by tak zcela jistě byla výbušná. Berlín počátkem března uvedl, že není zapojený do rozhovorů s Ruskem o této záležitosti. „Nezávislost na ruském plynu má pro německou vládu strategický význam z hlediska bezpečnostní politiky a toho se drží,“ konstatovalo v prohlášení německé ministerstvo hospodářství.
Ovšem existují i opoziční stanoviska. Obnovu Nord Streamu měla v programu před nedávnými volbami radikální proruská Alternativa pro Německo (AfD). A zcela proti se nestaví ani něktěří představitelé CDU, jež se nejspíše brzy stane hlavní vládní stranou. „Pokud bude jednoho dne nastolen spravedlivý a bezpečný mír, pak bychom měli být schopni znovu diskutovat o nákupu ruského plynu,“ řekl nedávno podle webu Politico Jan Heinisch, který se za konzervativce účastní vyjednávání o koalici s SPD a má vytvářet energetickou politiku budoucí vlády.
Podotýká, že Německo by tentokrát bylo ve zcela jiné situaci. „Už nikdy ve stejné závislosti jako předtím, ne pod cenovým diktátem, Rusko je jedním z mnoha dodavatelů na světě,“ vysvětlil. A není s tímto názorem osamocen. „Až se mír vrátí a zbraně mezi Ruskem a Ukrajinou utichnou, vztahy se normalizují, sankce budou zrušeny, plyn samozřejmě může znovu začít proudit – možná tentokrát potrubím pod kontrolou USA,“ zamyslel se na sociální síti LinkedIn jiný zástupce CDU Thomas Bareis. Tvrdí, že ruský plyn zůstane levnější než LNG.
Někteří němečtí odborníci však před tímto krokem důrazně varují. „Pokud by příští německá vláda souhlasila s otevřením plynovodu Nord Stream 2 pod americkým vlastnictvím, nebylo by to nic menšího než katastrofa. Odcizilo by se evropským partnerům, refinancovalo by kremelskou válečnou mašinérii a prodalo Ukrajinu,“ napsala pro FT v komentáři analytička mezinárodních vztahů Constanze Stelzenmüllerová.
Kdo je ostře proti fungování plynovodu?
Vedle Ukrajiny, které se z politických i ekonomických důvodů nelíbilo, že ji plynovod Nord Stream obchází, bylo největším evropským kritikem výstavby potrubí Polsko. „Nord Stream 2 se stává nástrojem k vydírání Ukrajiny a Moldavska. Je to také nástroj pro manipulaci s cenami energií,“ vzkázal například tři měsíce před plnou ruskou invazí na Ukrajinu tehdejší polský premiér Mateusz Morawiecki nastupující vládě Olafa Scholze s tím, že by nové německé vedení mělo k rourám zaujmout nový postoj.
Varšava samozřejmě své přesvědčení od té doby nezměnila, naopak. Jakožto v současnosti předsednická země sedmadvacítky tlačí i na ukončení odběru ruského LNG. Polský prezident Andrzej Duda počátkem roku prohlásil, že by toky ruského plynu do západní Evropy nikdy neměly být obnoveny a Nord Stream by podle něj měl být rozmontován.
Proti zprovoznění rour se ozývají i další země v regionu, které mají obavy z budoucích ruských úmyslů, například Estonsko. „Správné místo pro Nord Stream 2 je na dně moře,“ uvedl nedávno estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna. A nápad nemá pochopení ani v Bruselu. „Nord Stream 2 není projekt společného zájmu, nediverzifikuje energetické zdroje EU,“ řekla mluvčí Evropské komise Anna-Kaisa Itkonenová.
Co je to plynovod Nord Stream 2 a co se s ním v minulosti stalo?
Plynovod Nord Stream 2 je pokračovatelem původního Nord Streamu, zprovozněného v letech 2011–2012. Stejně jako jeho předchůdce měl pod dně Baltského moře přivádět plyn z Ruska do Německa. Dvojice trubek NS 2 je dlouhá 1 234 kilometrů. V Rusku se noří do Baltu v přístavu Usť-Luga v Leningradské oblasti, v Německu ústí na pevninu u Lubminu. Potrubí ale prochází v moři územím tří dalších států: Finska, Švédska a Dánska.
Kvůli zhoršení evropsko-ruských vztahů ale po dokončení na podzim 2021 potrubí nebylo zprovozněno. Výbuchy na konci září 2022 pak poničily obě větve potrubí Nord Stream 1, které přivádělo ruský zemní plyn do Německa a patřilo mezi nejdůležitější nástroje Evropy pro import této suroviny.
Se svou kapacitou 55 miliard metrů krychlových ročně plynovod zajišťoval sedmadvacítce zhruba třetinu dovozu. Poškozena byla i jedna větev potrubí NS 2. Od té doby se především ze strany Moskvy čas od času vynořily úvahy, že by si Evropa mohla zajistit dodávky ruské suroviny zbývající nepoškozenou trubkou.
Vedlo vyšetřování explozí k jasnému závěru?
Dosud ale není jasné, kdo stojí za výbuchy plynovodů. Spekulovalo se mimo jiné o tom, že potrubí poničila samotná Moskva, aby před zimou vyvolala paniku a vysoké ceny suroviny v Evropě a odradila ji tak od další podpory Ukrajiny. Podle této teorie Rusko záměrně ponechalo jednu větev neporušenou, aby mohlo s Německem a EU posléze vyjednávat.
Další podezření padala na Washington, který měl dlouhodobě vůči NS 2 výhrady, motivem měla být snaha prodat evropským zemím americký LNG. Nakonec však média přinášela nejčastěji příběhy o tom, že exploze způsobili Ukrajinci s pomocí Poláků, tedy země, kterým plynovod nejvíce vadil.
Německo, Švédsko a Dánsko zahájily po incidentu vyšetřování, ale Švédsko ho v únoru 2024 uzavřelo s tím, že v případu nemá jurisdikci, krátce poté Dánsko učinilo totéž. Případem se tak zabývá už jenom Berlín, který loni v létě podle tvrzení německých médií dokonce vydal zatykač na ukrajinského potápěče, podezřelého z účasti na odpálení potrubí. Kyjev od počátku vinu za výbuchy odmítá.
