PŘEHLEDNĚ: Stíhačky v Evropě. V čem létají piloti evropských armád
Válka na Ukrajině a změna politiky v Bílém domě zásadně změnily bezpečnostní situaci v Evropě. Země na starém kontinentu se cítí ohrožené a masivně investují do svých armád. Důležitou roli ve výzbroji jednotlivých států hrají stíhačky. Na jaké letouny evropské země spoléhají a které se rozhodla zvolit Česká republika? Čtěte aktuální přehled na rok 2025.
F-35 Lightning II
- Výrobce: Lockheed Martin, USA
- Nejmodernější a nejvýkonnější sériově vyráběný letoun
- Využívaný v armádě Spojeného království, Itálie, Nizozemska, Norska, Dánska, Belgie, Finska či Polska
- Česko objednalo 24 letounů
Stíhačky F-35 Lightning II vyrábí americká společnost Lockheed Martin. V současnosti se jedná o nejlepší sériově vyráběné letouny. F-35 vyniká zejména elektronickými komunikačními systémy. Disponuje rovněž certifikací pro nesení taktických jaderných pum. Letouny jsou navíc obtížně zjistitelné radary.
Prototyp F-35 vzlétl poprvé v roce 2006. Sériově vyráběné stroje se začaly objevovat v americké armádě od roku 2015. Kromě USA vlastní tyto stíhačky Kanada, Austrálie, Japonsko, Jižní Korea či Izrael. V Evropě na letouny F-35 spoléhají Britové, Italové, Nizozemci nebo Poláci. Nákup stíhaček F-35 schválilo v nedávné době také Švýcarsko, Německo či Řecko. V blízké budoucnosti by tento typ stíhaček mělo mít ve své výzbroji celkem 14 států NATO.
Pořízení F-35 schválila i česká vláda
Do řady zájemců o F-35 se v roce 2022 přidala na základě doporučení armády také Česká republika. V září 2023 byl nákup stíhaček definitivně schválen vládou. ČR si zajistila 24 letounů 5. generace. První stroje by do tuzemska měly dorazit v roce 2031. Všechny nové letouny by armáda měla mít k dispozici nejpozději v roce 2035. Jedná se o náhradu za 14 švédských stíhaček JAS-39 Gripen, které armáda využívá od roku 2005.
Za letouny, potřebné vybavení, výcvik vojáků, munici či za simulátory zaplatí Česko zhruba 106 miliard korun. Dalších 44 miliard korun bude vynaloženo na infrastrukturu, palivo či na přípravu personálu. V součtu tedy ČR za stíhačky zaplatí 150 miliard korun. Jedná se tak o největší zakázku v historii české armády. Pořízení konkurenčních letounů JAS-39 Gripen E s totožnou municí, příslušenstvím a se souvisejícími výdaji by stálo přibližně o 22 miliard korun méně. Americké stíhačky ale skandinávskou alternativu předčí svými schopnostmi i životností. Celkové náklady do konce životnosti letounů F-35 v roce 2069 odhaduje ministerstvo obrany na 322 miliard korun.
Vzhledem k chladnému přístupu administrativy Donalda Trumpa k ostatním členům NATO zaznívají v posledních měsících pochybnosti, zda je nákup stíhaček F-35 pro evropské státy správným krokem. Objevují se mimo jiné obavy, že by společnost Lockheed Martin mohla na Trumpův příkaz přestat aktualizovat software strojů nebo zkomplikovat jejich servis. K opatrnosti vyzývají zákonodárci v Německu, Švýcarsku, Dánsku či v Portugalsku.
Naopak podle českého či nizozemského kabinetu není důvod k obavám. Premiér Petr Fiala argumentuje například tím, že letouny budou do ČR dodány v době, kdy již bude ve funkci jiný americký prezident. I přes rostoucí pochybnosti zatím žádný stát od záměru pořízení či od smlouvy o dodávce stíhaček F-35 oficiálně neodstoupil. V mnoha zemích však stále jde o aktuální téma.
F-16 Fighting Falcon
- Výrobce: Lockheed Martin, USA
- Starší předchůdce stíhačky F-35
- Stále nejrozšířenější nadzvukový letoun v NATO
- Využívaný v armádách Belgie, Dánska, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rumunska či Řecka
Stíhačka F-16 Fighting Falcon je předchůdcem novějšího modelu F-35. Její historie sahá do sedmdesátých let dvacátého století, v novějších verzích se vyrábějí dodnes. V současnosti jde o nejrozšířenější nadzvukový letoun v NATO. Ve své výzbroji jej mají Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Polsko, Turecko či Rumunsko. Na stíhačky F-16 sázejí také ve Spojených státech, Jižní Koreji, Singapuru a v Izraeli. V minulosti tvořily součást letectva Itálie a Norska.
Nejmodernější verzi letounu 70/72 si na konci roku 2018 objednalo Slovensko. Celkem má obdržet 14 stíhaček, pět z nich již bylo slovenské armádě dodáno. Nové stroje vyšly Slováky zhruba na 40 miliard korun – včetně výcviku personálu, munice a dvouleté logistické podpory.
VIDEO: Jak vypadá vzlet stíhačky F-16 Fighting Falcon
Původně měli naši východní sousedé obdržet všechny objednané letouny mezi léty 2022 a 2023. Problémy v dodavatelských řetězcích v důsledku pandemie koronaviru však způsobily zpoždění dodávky. Slovensko proto požádalo Českou republiku a Polsko o pomoc s ochranou vzdušného prostoru. Později se k ochraně slovenského nebe připojilo i Maďarsko. Česká armáda má s podobnými akcemi bohaté zkušenosti. Do střežení vzdušného prostoru členských států NATO se čeští letci zapojují od roku 2009. České gripeny se naposledy v roce 2022 podílely na ochraně nebe také v Pobaltí, kde celkem působily už čtyřikrát.
Jas-39 Gripen
- Výrobce: Saab/BAE Systems, Švédsko/Spojené království
- Využívaný v armádách Švédska či Maďarska
- ČR má do roku 2027 v pronájmu 14 letounů
Vývoj letounů začal v roce 1982 ve Švédsku. První vzlet si stíhačka připsala o pět let později. Po sérii letových testů se gripeny v roce 1997 staly součástí švédského letectva. Jas-39 Gripen slouží také v maďarské a v české armádě. Z mimoevropských zemí si tyto stroje pořídily Jihoafrická republika, Thajsko a Brazílie.
Čeští piloti s gripeny pracují od roku 2005. Švédské letouny se tehdy staly náhradou zastaralých strojů MiG-21. Česko si však gripeny jen pronajímá. Smlouva o pronájmu vyprší v roce 2027. Švédové sice Česku nabídli bezplatný převod používaných gripenů podmíněný nákupem nových letounů Gripen E, česká vláda se ale rozhodla pro koupi modernějších stíhaček F-35 Lightning II.
Pronájem švédských letounů by česká vláda chtěla prodloužit do roku 2035 – tedy do doby, kdy budou k dispozici všechny stíhačky F-35 a zároveň do konce životnosti skandinávských strojů. Prodloužení pronájmu ale zatím nebylo dojednáno. Česká strana odmítla první švédskou nabídku kvůli vysoké ceně a snaží se prosadit upravení podmínek. Alternativně by se o ochranu českého vzdušného prostoru mohli v přechodném období postarat spojenci z NATO. Pomoc již nabídlo Německo, Polsko či Slovensko.
Eurofighter Typhoon
- Výrobce: Eurofighter, Německo/Španělsko/Spojené království/Itálie
- Společný projekt několika evropských výrobců
- Využívaný v armádách Spojeného království, Německa, Itálie, Španělska a Rakouska
Společnost Eurofighter GmbH vznikla v roce 1986. Podílníky jsou tři významní letečtí výrobci – Airbus (původně se do projektu zapojila španělská společnost CASA a německá DASA, obě se později staly součástí Airbus Group), BAE Systems (VB) a Leonardo (IT). Na projektu se tak podílejí čtyři evropské země. Nadnárodní společnost byla založena za účelem výroby a modernizace stíhaček Eurofighter Typhoon. Ty jsou využívány především ve státech, které se na výrobě podílejí, tedy ve Spojeném království, Německu, Itálii a ve Španělsku. Využívá je také rakouská armáda.
Popularitu si evropské letouny Eurofighter Typhoon získaly na Blízkém východě. V arzenálu je mají Saúdská Arábie, Omán či Kuvajt. Jeden z posledních obchodů uskutečnili Španělé a Italové, kteří si v závěru roku 2024 objednali 25, respektive 24 nových strojů. U Španělska se hovoří o výdajích okolo čtyř miliard eur. Itálie v dlouhodobějším horizontu vyčlenila na celkové náklady spojené s nákupem letounů 7,5 miliardy eur.
V reakci na vyloučení z programu stíhaček F-35 začalo projevovat zájem o koupi eurofighterů Turecko. Nakonec se ale dohodlo s USA na nákupu stíhaček F-16. K dohodě došlo krátce poté, co Turecko odsouhlasilo vstup Finska a Švédska do NATO. Objevily se proto spekulace, že prodej stíhaček byl součástí výměnného obchodu s Ankarou. Po nedávných jednáních mezi americkým prezidentem Trumpem a jeho tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoganem se navíc zdá, že by se Turecko mohlo dostat i k vysněným letounům F-35.
Dassault Rafale
- Výrobce: Dassault Aviation, Francie
- Využívaný v armádách Francie, Chorvatska nebo Řecka
- Spolu s eurofightery budou stíhačky Rafale nahrazeny novými letouny FCAS
S vývojem stíhaček Dassault Rafale začala Francie v osmdesátých letech. Ve výzbroji francouzské armády se víceúčelové stíhací letouny objevily v roce 2001. Kromě Francie je využívá Chorvatsko, z mimoevropských zemí například Indie, Egypt či Spojené arabské emiráty. Velký obchod uskutečnilo rovněž Řecko, které si v roce 2021 objednalo osmnáct stíhaček za 2,3 miliardy eur. Řecké zbrojení je mimo jiné reakcí na neshody s Tureckem ve východním Středomoří.
K odběratelům se v roce 2024 přidalo i Srbsko, které si za 2,7 miliardy eur objednalo 12 letounů. Tento krok představuje významný posun v srbské vojenské strategii. Signalizuje odklon od tradiční závislosti na ruské vojenské technice a posiluje vazby s evropskými partnery.
Ještě před vypuknutím konfliktu na Ukrajině se spekulovalo, že by si stíhačky mohla pořídit právě Ukrajina. K obchodu ale nedošlo a model Dassault Rafale nebyl dosud ukrajinským silám ani zapůjčen. Francie však napadané zemi poskytla stíhačky Mirage 2000. Nejde o první stíhačky západní konstrukce, které Ukrajinci obdrželi. Již dříve jim spojenci poskytli letouny F-16.
V příštích letech by stíhačky Rafale a Eurofighter měly vystřídat nové bojové letouny z programu FCAS. Na jejich výrobě se domluvily Německo, Francie a Španělsko. První testovací lety se očekávají v roce 2027. Modely Rafale a Eurofighter by mohly začít nahrazovat okolo roku 2040.
Dassault Mirage 2000
- Výrobce: Dassault Aviation, Francie
- Předchůdce Dassault Rafale
- Využívaný v armádách Francie, Řecka a Ukrajiny
Před modelem Rafale se francouzská společnost Dassault Aviation soustředila na výrobu letounů Mirage 2000. Stíhačka byla vyvinuta v sedmdesátých letech, francouzské letectvo ji využívá od roku 1982. Vyráběla se v několika variantách a vylepšených verzích. Celkem Francouzi vyprodukovali přes 600 strojů. Necelá polovina z nich směřovala na export do osmi dalších zemí.
V Evropě si letouny Mirage 2000 zakoupili pouze Řekové. Ti patří mezi dlouholeté zákazníky Dassault Aviation, což při nedávném zbrojení potvrdili nákupem stíhaček Rafale. Již v sedmdesátých letech si Řekové objednali 40 letadel Mirage F1. V roce 1985 následovala objednávka stejného počtu Mirage 2000.
Na přelomu milénia Řecko zakoupilo patnáct strojů vylepšené verze Mirage 2000-5 a zároveň si na tento standard nechalo vylepšit deset stávajících letounů. V současnosti jsou stíhačky Mirage 2000 ve Francii i v Řecku postupně nahrazovány novějšími letadly.
Kromě zmíněných zemí pracuje s letouny Mirage 2000 v Evropě ještě Ukrajina. Ta stíhačky dostala od Francie v rámci pomoci v boji proti Rusku. První stroje dorazily na Ukrajinu v únoru roku 2025. Součástí francouzské pomoci byl i výcvik ukrajinských pilotů.
Panavia Tornado
- Výrobce: Panavia Aircraft, Německo/Spojené království/Itálie
- Starší evropský letoun vyvinutý v sedmdesátých letech
- Nasazen například během války v Perském zálivu či konfliktu v Kosovu
- Využívaný v armádách Německa a Itálie
Letouny Tornado vyvinula v sedmdesátých letech společnost Panavia Aircraft, konsorcium složené ze tří věhlasných leteckých výrobců – British Aerospace (Spojené království), MBB (Německo) a Aeritalie (Itálie). Uvedené země představují spolu se Saúdskou Arábií jediné uživatele stíhaček.
Výroba modelu Tornado skončila v roce 1998. Letouny jsou aktuálně nahrazovány modernějšími stroji. Britské královské letectvo tornada slavnostně vyřadilo v roce 2019. Němci plánovali provoz stíhaček ukončit do roku 2030. Po invazi na Ukrajinu se ale snaží svou flotilu modernizovat rychleji. Tornada sehrála důležitou roli v řadě mezinárodních konfliktů. Nasazena byla například ve válce v Perském zálivu, v Sýrii nebo v Kosovu.
McDonnell F-4 Phantom II
- Výrobce: McDonnell Douglas, USA
- První let již v padesátých letech
- Slávu si letoun vydobyl během války ve Vietnamu
- Využívaný v armádách Řecka a Turecka
Ti, kdo mají nastudovanou válku ve Vietnamu, jistě slyšeli o letounu McDonnell F-4 Phantom II. Právě tam si vydobyl slávu. O kvalitě stíhaček svědčí skutečnost, že je některé armády využívají dodnes – více než šedesát let po prvním letu. F-4 Phantom II byl do výzbroje americké armády zařazen v roce 1960, tedy za vlády prezidenta Eisenhowera. Letoun se původně navrhoval pro americké námořnictvo, ale nakonec dlouhá léta sloužil námořní pěchotě a letectvu.
V Evropě se F-4 Phantom II objevil například v britské, německé či ve španělské armádě. Stíhačky se začaly postupně vyřazovat v průběhu devadesátých let. Turecko a Řecko je stále provozují, byť ve výrazně modernizované podobě. Kromě těchto zemí letouny dodnes využívá Írán. Je otázkou, jak dlouho budou legendární stíhačky ještě brázdit evropskou oblohu. Náhradu pořizují Řekové i Turci.
McDonnell Douglas AV-8B Harrier II
- Výrobce: McDonnell Douglas, USA
- Využívaný v armádách Itálie a Španělska
- Pro vysokou nehodovost hanlivě označován jako létající rakev
Stíhačka McDonnell Douglas AV-8B Harrier II byla navržena v sedmdesátých letech. Výrobce se při vývoji pokoušel vyřešit provozní nedostatky první generace harrierů. S Američany na projektu prostřednictvím British Aerospace spolupracovalo Spojené království. Největší zbraní letadla je schopnost vzletu i přistání svisle či na krátké dráze.
Americká armáda využívá tyto stroje od roku 1983. Kromě USA má model AV-8B ve výbavě italské a španělské námořnictvo. Všechny tři státy plánují v příštích letech náhradu modernějšími stroji, zejména letouny F-35 Lightning II. Ty ve verzi F-35B představují v podstatě jedinou alternativu schopnou krátkého vzletu.
McDonnell Douglas AV-8B Harrier II vykazuje v porovnání s ostatními stíhačkami poměrně vysokou nehodovost, hlavně v americké armádě. Letoun se proto někdy hanlivě označuje jako „létající rakev“ či „výrobce vdov“ (widow maker).
McDonnell Douglas F/A-18 Hornet
- Výrobce: McDonnell Douglas, USA
- Spolehlivý a všestranný letoun nasazený v mnoha světových konfliktech
- Využívaný v armádách Španělska, Finska a Švýcarska
Do třetice McDonnell Douglas – společnost, která se v roce 1997 sloučila s Boeingem, čímž vznikla The Boeing Company. Letoun Douglas F/A-18 Hornet byl vyvinut v sedmdesátých letech pro americké námořnictvo a námořní pěchotu. Nakonec se ale dostal i do služeb dalších zemí včetně Austrálie, Kanady či Kuvajtu. V Evropě si stíhačky F/A-18 Hornet pořídili Španělé, Finové a Švýcaři. Všechny tři národy stroje stále využívají, plánují však jejich brzké nahrazení.
Španělská vláda vsadila na stroje Eurofighter Typhoon. V roce 2022 nakoupila dvacet stíhaček za 50 miliard korun. Na konci roku 2024 v rámci druhé vlny objednávky přidala dalších 25 strojů. Finsko si jako náhradu za stíhačky F/A-18 Hornet zvolilo model F-35 Lightning II společnosti Lockheed Martin. Americký výrobce do severské země dodá 64 strojů za zhruba 201 miliard korun. V ceně je zahrnuto vybavení pro údržbu, náhradní díly a výcvik personálu. Finsko by mělo první nové letouny zařadit do výzbroje v roce 2026.
Také Švýcaři se rozhodli F/A-18 Hornet nahradit stíhačkami F-35 Lightning II. Země se domluvila s výrobcem Lockheed Martin na nákupu 36 letounů a dalšího vybavení za zhruba 159 miliard korun.
Northrop F-5
- Výrobce: Northrop, USA
- Využívaný v armádách Švýcarska a Španělska
- Obě země plánují brzké vyřazení strojů
Nadzvukové stíhací letouny F-5 vyvinula dnes již zaniklá společnost Northrop ze Spojených států. Oproti své konkurenci (hlavně McDonnell F-4 Phantom II) jsou menší a konstrukčně jednodušší. V armádě USA se stíhačky Northrop F-5 poprvé objevily v 60. letech. Američané je ale využívali především v rámci výcviku při simulaci protivníků nebo k testování různých technologií. Model byl od začátku navržen na export do spřátelených států během studené války.
V Evropě stíhačky Northrop F-5 využívalo například Norsko, Nizozemsko, Dánsko, Řecko či Portugalsko. Ve všech uvedených zemích již došlo k vyřazení letounů a jejich nahrazení modernějšími modely. V současné době pracuje s F-5 už jen Švýcarsko a Španělsko, ale primárně pro výcvikové účely. Do konce tohoto desetiletí by v obou státech mělo dojít k definitivnímu vyřazení letounů. Mimo Evropu používají stíhačky Northrop F-5 ještě některé africké a latinskoamerické země.
MiG-29
- Výrobce: Sjednocená letecká korporace, Rusko
- Využívaný v armádách Ruska, Běloruska, Ukrajiny, Srbska, Bulharska nebo Polska
- ČR provoz MiG-29 ukončila v roce 1994
Letoun MiG-29 byl vyvinut v sedmdesátých letech v Sovětském svazu. Název vychází z původního názvu výrobce Mikojan-Gurevič. Konstrukční společnost, která nesla jméno svých zakladatelů, se v roce 2006 stala součástí Sjednocené letecké korporace. Tu založil ruský prezident Vladimir Putin s cílem znovu oživit letecký průmysl. K prvnímu nasazení stíhačky MiG-29 v sovětské armádě došlo v roce 1982.
MiG-29 se dostal do více než třiceti armád, zpravidla ve státech bývalého Sovětského svazu a východního bloku. Dodnes letouny používají například Srbsko, Polsko, Bulharsko, donedávna i Slovensko. Slováci ale společně s Poláky stíhačky poskytli na pomoc Ukrajině. Česká republika letouny MiG-29 vyřadila z provozu v roce 1994. O rok později je poslala do Polska výměnou za vrtulníky PLZ W-3 Sokol určené pro záchrannou službu.
Stíhačky MiG-29 má dlouhodobě ve výzbroji také Ukrajina. Po napadení Ruskem Ukrajinci žádali ostatní evropské země o poskytnutí dalších strojů, protože ukrajinští piloti s tímto typem letadel umějí létat. Slovensko Ukrajině poskytlo všech 13 stíhaček, Polsko zatím 14 strojů. Další by mohly následovat poté, co Poláci obdrží nové letouny F-35.
Suchoj Su-25
- Výrobce: Sjednocená letecká korporace, Rusko
- Využívaný v armádách Ruska, Běloruska, Ukrajiny a Bulharska
- Součástí výzbroje české armády do roku 2000
- V akci během invaze Ruska na Ukrajinu
Stíhačku Su-25 vyvinula společnost Suchoj v sedmdesátých letech. Sovětská armáda letadla vyráběná v gruzínském Tbilisi poprvé nasadila v roce 1981 v Afghánistánu. Suchoj Su-25 měl sloužit především jako přímá podpora pozemních vojsk. Ostatní sovětské letouny se k plnění tohoto úkolu příliš nehodily.
Kromě Afghánistánu byly stíhačky nasazeny například v Čečensku, Sýrii nebo naposledy během invaze na Ukrajinu. Su-25 má ve výzbroji jak Rusko, tak Ukrajina. Ta některé ruské stroje sestřelila pomocí protiletadlového kompletu Stinger.
Vedle Ruska a Ukrajiny používá Su-25 v Evropě už jen Bělorusko s Bulharskem. V minulosti stíhačkami disponovaly rovněž vzdušné síly Makedonie a Československa. Československé letectvo se v roce 1984 stalo prvním zahraničním uživatelem letounů.
Po rozpadu federace si „hrábě“ (přezdívka odkazující na podobu zbraňových závěsníků) rozdělila česká a slovenská armáda. Česku podle uplatňovaného poměru 2 : 1 připadlo 25 letadel. K jejich vyřazení došlo v roce 2000. Část stíhaček poté od ČR odkoupila Gruzie. Jeden zrestaurovaný model je vystaven v leteckém muzeu v pražských Kbelích.
Suchoj Su-27
- Výrobce: Sjednocená letecká korporace, Rusko
- Využívaný v armádách Ruska a Ukrajiny
- Díky dlouhému doletu může sloužit i jako hlídkový nebo doprovodný letoun
Další model společnosti Suchoj se v sovětském letectvu objevil v polovině 80. let. Zatímco letoun Su-25 je určen zejména k útokům na pozemní cíle, Su-27 má zajistit vzdušnou nadvládu. Oba typy se tedy v armádě vhodně doplňují.
Su-27 vznikl v reakci na americké těžké stíhací letouny čtvrté generace (Grumman F-14 Tomcat a McDonnell Douglas F-15 Eagle). Vyniká především výbornou manévrovatelností a dlouhým doletem (až 3530 km). Jedinými provozovateli v Evropě jsou aktuálně Rusko a Ukrajina. Obě země nasadily stíhačky i v současném vzájemném konfliktu.
